„Středoevropský turista, lyžař či alpinista má dnes široký výběr, kam se v zimě vypravit. S bohatou nadílkou sněhu a se sněhovými lavinami se pochopitelně setká v majestátních Alpách. Razance sněhových sesuvů je tu podpořena výškou a rozměrem svahů i kvantitou sněhu. Podstatná část znalostí o lavinách se z oblasti Alp tradičně šíří do celého světa. Není však náhodou, že dlouhou a úspěšnou historii má sledování sněhu, lavin a lavinových drah také v Krkonoších. Toto pohoří je při svých „komorních“ rozměrech relativně snadno dostupné v každém svém koutě a v každém čase ...”
Jan Jeník, emeritní profesor UK
V roce 1954 byl poprvé zahájen systematický výzkum sněhu a lavin v Krkonoších, resp. v celém Československu. Podíleli se na něm především Ing. Miloš Vrba, Ing. Bedřich Urbánek, za HS Jaroslav Kácovský, Miloslav Soukup a souběžně Jiří Martinec z Hydrologického ústavu v Praze Podbabě. Ve sledování sněhu a lavin v 50.–60. letech na polské straně pokračuje především Wojciech Bartkowski (Jawor 2010).
V roce 1961 Prof. Jeník v rámci studie anemo-orografických systémů publikuje komplexní rozbor lavinových oblastí Vysokých Sudet (Krkonoše, Hrubý Jeseník, Králický Sněžník). Na české i polské straně Krkonoš vyčlení 15 oblastí s periodickými lavinovými drahami. Podává rozbor z hlediska větrného proudění, ukládání sněhu, vegetačního krytu a odkazů na historickou literaturu.
V roce 1962 proběhl na Mísečkách lavinový kurz s účastí náčelníků HS všech oblastí s lavinovým nebezpečím: Vysoké a Nízké Tatry, Malá a Velká Fatra, Krkonoše, Jeseníky. Vedoucím byl ing. Miloš Vrba. Dojednala se zde metodika měření a sledování lavinových svahů a zaměření na meteorologická pozorování v regionech. Ještě v témže roce byla za pomoci Hydrometeorologického ústavu vybudovaná klimatická stanice na Vrbatově boudě. Zde, ve výšce 1380 m n.m. byly ideální podmínky sledování povětrnostní situace (Spusta). Pracovník TANAPu Milíč Blahout, který navštívil v Davosu Středisko pro výzkum sněhu a lavin na Weissfluhjochu, přivezl tzv. lavinový katastr. Po vzoru „tatranců“ začal jej zpracovávat v Krkonoších Valerian Spusta. Provádělo se kompletní měření všech lavinových svahů – sklon, geologické podloží, šířka, délka a výška v odtrhu, délka drah v dojezdu. Změnilo se místo sněhových měření z Modrého dolu k Luční boudě, což je neutrální místo pro sledování lavinového nebezpečí. Lavinový katastr byl poprvé publikován v r. 1975 a 1978 (Vrba et Spusta). Fotodokumentace všech drah a kompletní záznamy lavin zaregistrovaných v letech 1962–2003 na české straně Krkonoš byly publikovány r. 1998, 2003 (Spusta et al.).