(FRANCIE, ŠVÝCARSKO, Chamonix, Zermatt 21. - 27. 7. 2007)

Původní plán byl sice trochu jiný, ale díky nemoci, bolavému kolenu se vše trochu změnilo. Místo původně domluvených čtyř odvážlivců přijeli zbývající dva.

Jako aklimatizaci jsem zvolil výstup na Aiguille de Bionnassay (4 052 m). Bohužel hned od samotného počátku se začala projevovat Jirkova nucená pauza, kdy kurýroval zraněné koleno. Vyjíždíme lanovkou z Les Houches na Bellevue (1 801 m). Dál postupujeme přes sedlo Col de Tricot (2 120 m). Ale místo abychom dorazili až na chatu Refuge Durier (3 369 m), přenocovali jsme na chatě Refuge Plan Glacier (2 681,50 m). Prý jsme tady spali na Chatě u Placatého ledovce :-))) jako první Češi. Od našeho soukromého meteoporadce a prognostika Vlastíka jsme měli jistotu, že na výstup máme maximálně ještě následující dopoledne. Vyráželi jsme proto chvíli po půlnoci, ale asi 200 výškových metrů pod chatou Durier otáčíme. Prostě to už nešlo dál a tak raději v poklidu tmavé noci sestupujeme zpět. Po krátké zastávce na chatě Plan Glacier sestupujeme zpět k autům. V Chamonix si dáváme už druhý pivko a vracíme se do naší základny v Trientu. Odpoledne přichází bouřka a opravdu hnusný počasí. To trvá až do úterý. Další den se dozvídáme, že kdesi na Monte Rose zmrzlo 6 lidí ...

Jirka K. nás opouští a zůstáváme tady tedy už jen my dva. Další plán se začíná s postupně získanými informacemi o počasí trochu měnit. Nabízí se exkluzivní možnost – Weisshorn (4 506 m). Po chvilce uvážování se rozhodujeme a ve středu nastupujeme z Randy (1 408 m) na Weisshornhütte (2 932 m). Podmínky a předpověď byly fantastické a jsme tuhle šanci plně využili. Vyrazili jsme cca 40 minut před gajdy a potkáváme se s nimi přesně v klíčovém místě výstupu. Cestu rozpadlou stěnou jsme měli až na hřeben otevřenou. Na vrcholu stojíme v 10.05. A Jirka ... Jirka byl úplně na měkko. To, že se mu podařil výstup na tenhle Pankopec ho prostě dostal. Byla to pro mne obrovská satisfakce...

Na večer jsme už zase byli v kempu v Saas Grundu. Pátek jsme se rozhodli strávit další perličkou. Skalním lezením na Jegihornu (3 206 m). Jirka poprvé v životě zdolává 14-ti délkovou skalní stěnu. Supr pevná skála, krásný počasí, nádherná závěrečná třešnička na dortu.