(SLOVENSKO, Vysoké Tatry 12. - 14. 2. 2012)

VYSOKÉ TATRY – HAUTE ROUTE CENTRAL 2012 – první dochovaný doklad o přechodu Vysokých Tater na lyžích je z 20. května 1967,

kdy Alexander Luczy s Jozefom Botkom (Botka), Milanom Kriššákom, Ivanom Mátrayom a Eugenom Šándorym přešli na lyžích ze Zeleného plesa přes Baranie sedlo, Priečne sedlo, Prielom, Železnú bránu na Popradské pleso. Viera Klčová je doprovázela až na Priečne sedlo. 

A nyní jsme se na podobné akci domluvili již na podzim. Jenže již pár dní panují, a to nejen v horách, kruté mrazy. Navíc se sem blíží neskutečné sněhopády a tak mám hlavu plnou myšlenek o tom, jak bezpečně provézt celou akci.

Vše ale nakonec probíhá tak, jako vždy, prostě na pohodu!!! Už setkání s kalíšky na krku a slivovicí uvnitř byl jasný signál :-))) Program jsme museli ale trochu upravit. Zůstali jsme na tři noci ve vile Emma.

První den jsme vyrazili taxkem na Popradské pleso a odtud na chatu pod Rysmi. Ještě dole jsme se potkali s Viktorem Beránkem, chatařem právě z Rysů. I on vyráží s lidmi na túru a pochvaluje si podmínky. Výstup je perfektní a nahoře v sedle máme skvělý výhled. Sjezd je také skvělý. Po cestě jsme svědky ještě jedné záchranné akce s vrtulníkem, ale nám se nic nestalo a tak si večer na Štrbském plese užíváme velmi příjemnou večeři :-)

Ráno opět hurá na Popradské pleso. Ale tentokrát míříme pod Železnou bránu. Ráno je opravdu veliký mráz a tak při samotném výstupu potěší sluníčko, které se do nás konečně opřelo. Sjezd dolů ze sedla je plný slušného sněhu a i když budí veliký respekt, všichni ho zvládnou s jistotou. Další průjezd není úplně jednoduchý a vyžaduje plné soustředění. Vše ale zvládáme a na dalším místě, kde se konečně opět setkáváme se sluncem, nasazujeme pásy a začínáme stoupat směrem k Prielomu. Samotný průstup není obtížný a tak za pár okamžiků sjíždíme v prašanu na Zbojnickou chatu. Západ slunce nás odměňuje za dnešní námahu neskutečnými barvami. Teploměry na zdejších záchodcích nás drtí neúprosnou pravdou – je tady –19C!!!

Další den se zatahuje. A tak přechod přes Priečné sedlo na Terynku. jdeme opatrně, ale i tak lano není potřeba. Po krátké pauze na polívce vyrážíme dál. Nemíříme ale do Baraního sedla, ale o kousek dál. Sjezd z Baraního sedla na Brnčálku nestojí za nic a tak si raději vybíráme netknuté svahy v závěru údolí. Sjezd na Hrebienek je již rutinný a za další okamžik již sedíme ve vláčku směrem na Štrbské pleso :-)))

Parádní přechod, parádní parta a skvělé túry!!!