(RAKOUSKO, Otztálské Alpy 8. - 11. 3. 2014)

Otztálské Alpy patří mezi hory s minimem civilizace a svou rozlehlostí, divokostí a ledovci vás určitě nadchnou. V jejich centru se rozkládá jedna ze tří nejrozlehlejších souvislých ledovcových ploch Rakouska.

Oblast Wildspitze je vyhlášeným centrem pro skialpinismus, ale také lezení ledových severních stěn. Druhý nejvyšší vrcholek Rakouska Wildspitze (3 770 m) je u nás velmi dobře znám a výstup na něj láká mnohé ... 

Tato část Otztálských Alp se ale nejvíce proslavila nálezem nejstaršího v přírodě mumifikovaného člověka v roce 1991. Dostal jméno Otzi a v sedle Hauslabjoch najdeme i Ötziho památník.

SOBOTA 8. 3. 2014
Sraz si letos dáváme již v 10.00. Přece jenom nástupy zdejšími svahy si to tak trochu zaslouží. Nakonec se nám podaří vyrazit až okolo 12.00, ale dnešní lavinová situace mne nechává klidným. Míříme na Vernagthütte (2 755 m).

Výstup není náročný, ale přeci jen si něco sil vezme. Všichni se již těší na chatu na pivko, rádlera :-)))

NEDĚLE 9. 3. 2014
Další den jsme měli v plánu výstup na Wildspitzi (3 770 m). Perfektní počasí, perfektní sníh a parádní výstup. Co si více přát? :-)))

Postupujeme v klídku a když jsme před samotným majestátním vrcholem, uzrává ve mne ďábelský nápad :-) Co kdybychom sjeli přímo z vršku tím nádherným a zároveň dech beroucím žlabem zpátky až sem? Když si nasazujeme mačky, tak s tím nápadem vyrukuji ... No, moc velkou odezvu můj nápad nemá :-) a tak prostě některým nedám na výběr :-))) A tak jsme se demokraticky domluvili, kdo pojede a kdo raději sejde zpět na mačkách.

U vrcholového kříže jsme za okamžik. Podání rukou, pak trochu protestů ohledně plánovaného sjezdu a už kousek vedle v sedle nasazujeme lyže a snowboard. Sjezd není sice požitkový, co se týká kvality sněhu, ale zážitek je to velký :-)

Dole na sebe všichni čekáme a blíží se k nám od hřebínku i Ivo a Richard. Ríša ale najednou padá a i my z dálky vidíme, že to muselo být bolestivé, protože se noha v koleni nepřirozeně prohnula. A taky jo, Ríša si stěžuje na bolest, ale rozhodnul se opatrně pokračovat dál.

Další postup je klasický a dokonce si v samotném závěru užíváme fantastický průjezd prašanovými pláněmi. Za chvíli jsme zpátky na chatě a rychle doplňujeme tekutiny :-)

PONDĚLÍ 10. 3. 2014
Ještě ráno máme všichni v plánu trasu okolo další chaty v pořadí Hochjoch-Hospiz (2 413 m) dál, směrem k Otziho památníku.

Jenže nakonec se rozhodujeme pro vhození ručníku do ringu a pro Ríšu necháme zavolat vrtulník. Jeho oteklé koleno vysílá SOS. Takže hned na úvod máme parádní podívanou na přílet a odlet vrtulníku. Richard se mi pak ozývá, že s kolenem naštěstí nemá nic vážného. "Jen" natažené vazy, takže snad bude za chvíli zase fit.

S ostatními vyrážíme dál a dnes nás čeká trochu náročnější etapa :-) Nejprve výstup cca 300 m převýšení, pak následuje sjezd, ze kterého mám trochu obavy. Nakonec se ale ukáže, že sníh celkem držel a tak jsme si užili i celkem fajn jízdu na firnu až dolů do údolí. Tady jsme doplnili vodu z potoka a vyrazili vzhůru až k samotnému Ötzimu do sedla Hauslabjoch (3 279 m).

Skvělé počasí, bylo vidět širokodaleko :-) Za námi byl vidět na obzoru celý náš minulý výstup na Wildspitzi a před námi se objevilo další nekonečno hor až hluboko do Itálie. Mne přitahoval zejména Ortler a Gran Zebru, zrovna k nim mne zavede má další cesta, ale o tom až někdy příště :-)

Následný sjezd k Martin Busch hütte (2 501 m) jsme si ještě někteří moc užili, protože byl opět skoro celý v prašanu :-))) Někteří ho alespoň se ctí dobojovali zdárně až na chatu, protože se únava už dávno přihlásila o slovo ... Na chatě jsme se ale dali celkem do kupy a už jsme spřádali další plány.

ÚTERÝ 11. 3. 2014
Ráno je opět vymeteno. Parádní počasí a náš cíl na dosah ruky. Nemá smysl jmenovat název kopce, ten nebyl tak důležitý :-) Důležité ale bylo, že celý sjezd (asi až na 100 m) byl v parádním prašanu :-))) Po euforii z úžasného sjezdu jsme si dali na chatě posledního rádlera či pivo a vyrazili jsme na závěrečný průjezd do Ventu. Tuhle pasáž moc nemusím, je tady spousta strmých svahů a také skoro vždy spousta stop po nedávných lavinách. Nakonec jsme k autům dojeli v klidu, jen Honza cosi vykřikoval na adresu snowboardu :-)))

Parádní okruh, parádní túry a navíc ještě skvělé zakončení na terase zdejšího čtyřhvězdičkového hotelu :-)