(ŠVÝCARSKO, ITÁLIE, Pontresina 12. - 15. 4. 2014)

Piz Bernina (4 049 m), Piz Palü (3 905 m), Bellavista (3 804 m) – pěkná řádka možných vrcholů, které patří mezi opravdovou skialpinistickou klasiku.

Navíc tento kompletní a úžasný přechod nabízí i celou řadu dalších perfektních a především pohodových výstupů a sjezdů.

Předpověď počasí bylo na první dny přechodu bylo tak trochu děsivý :-) Naštěstí jsme si všimli, že se počasí druhý den mělo začít vylepšovat. Né hned, až tak okolo 15.00. Vsadili jsme na tuhle kartu všechno a vyrazili z chaty až jako úplně poslední. Někteří nedočkavci vyráželi nesmyslně dokonce už kolem 5.00! Před námi šlo na Piz Palü asi 80 skialpinistů. A tyhle všechny jsme pak začali potkávat, jak se ve vichřici trochu otřeseni vrací dolů. Průchod tímto ledovcem je v takovýchto podmínkách velmi rizikový. Je tady spousta trhlin, které se za takovýchto podmínek velmi špatně rozpoznávají.

Málokdo z nich se dostal až do sedla. Pořád jen slyšíme "terrible weather, terrible weather, terrible weather" a s vytřešněnými očima se sesouvají dolů trhliny netrhliny. Do sedla dorážíme v momentě, kdy se vitr začal nepatrně zmenšovat. Opatrně se ptám, jestli jsou všichni ok, jestli to zkusíme na vrchol. Čeká nás totiž nesnadná cesta. Musíme přes velmi, velmi úzký vrcholový hřebínek přejít až na druhou stranu. Tam musíme nalézt jediné možné sestupové místo. Pak už jen projet rozsáhlým ledovcem až na chatu Rifugio Marinelli Bombardieri.

Domluvili jsme se, že to zkusíme. Pokud by poryvy větru začali znovu sílit, vrátíme se. A jak tak sami postupujeme vzhůru, začíná se naše kouzelná předpověď najednou vyplňovat. Bylo to jako když letadlem stoupáte mrakem vzhůru. Najednou jsme stáli na jednom z předvrcholů a mraky se protrhly a my viděli okolo sebe neskutečnou nádheru. A my tady stáli úplně sami, všichni již dávno utekli dolů. Prošlapáváme stopu úzkým hřebenem a kocháme se neskutečnými výhledy. Byl to úžasný zážitek a my spojeni jediným lanem si to vychutnáváme plnými doušky.

Místo sestupu z hřebene na ledovec se nám podaří rychle nalézt a za chvíli (přesně v 15.00) se mlha rozplyne úplně a my v absolutním slunečném počasí sjíždíme k chatě. Projíždím tudy poprvé v životě a jsem unesen zdejšími výhledy. A na terase u obrovského skalního hřebene už na nás čeká pravá italská chata :-)