(ŠVÝCARSKO, Wallis, Zermatt - 17. 8. 2016)
Odpoledne před výstupem trochu znejistím, předpověď a hlavně neskutečně tmavé mraky v blízkém okolí nevěští nic dobrého.
Nakonec ty největší srážky spadnou o kousek dál u Monte Rosy :-)))
S Jirkou se potkáváme u večeře a pozorujeme celou stěnu pěkně zblízka. Po večeři se dolů potácí ještě
někteří horolezci, kteří dnes stoupali k vrcholu. Zažili několik bouřek, bloudění, ... Když se mraky rozplynou,
vidíme, jak je již pod Solvaykou nasněženo ...
Ráno jdeme již tradičně svým tempem. Kousek pod Solvaykou se rozhoduju nasadit mačky. Při pohledu na některé
ekšperty, jak se snaží dál lézt bez nich a jejich roztěkané a vynervované očička zuřivě hledají alespoň
nějaký miniatúrní pevný bod mne fascinují :-))) Na Solvayce jsme ale bohužel až v 8.10. Tady už se mezítím
formují sestupující družstva. Nedá se nic dělat, pomalu se otáčíme a také začínáme sestupovat ... Možné
odpolední bouřky nás prostě nelákají a oba máme malé děti ...
Tak snad zbývající metry někdy příště, v klidu a na pohodu :-)))