(ŠVÝCARSKO, Wallis 14. - 15. 9. 2007)

Na počátku byl „jen“ sen, pak přišlo vyhecování kamarády a pak slovo dalo slovo a potkali jsme se spolu v kempu v Täschi. Nikdy předtím jsme se nepotkali, přestože pocházíme téměř ze stejného místa, přestože se oba celý život pohybujeme na horách

Kvůli časovému presu jsme aklimatizační výstup víceméně vyrušili. Jako aklimatizaci jsme využili pouze tréninkový výstup alespoň částí výstupové trasy. Ruda se tak mohl seznámit pěkně v klídku a za světla alespoň s úvodními nástrahami tohoto vyhlášeného výstupu. Byli jsme ale domluveni, že kdyby se začaly projevovat příznaky výškové nemoci, vrátíme se a další den dáme nový pokus. 

Vyrazili jsme z Hörnli hütte (3 260 m) v klídku po klasicky připravené snídani. Vláček místních gajdů jsme nechali vyběhnout a pak jsme si šli už vlastním tempem. Přesto, že Rudovi teď bylo 60 let stáli jsme na vrcholu Matterhornu (4 478 m) za pouhý 4 hodinky. Oproti ostatním, jsme si ještě v klídku došli až k Italskému kříži. Fotky s vlajkou, kterou si Ruda pro tuto příležitost nechal ušít, jsme přeci museli udělat právě u tohoto nádherného symbolu ... Největší satisfakce se mi ale dostalo až na Švýcarském vrcholu. Chvilku jsme se ještě před sestupem posadili a dali svačinu a ... a Rudovi najednou zvlhly oči dojetím ...

Se sestupem jsme se příliš nemazali. U Solvayky jsme navíc ještě museli zachránit jednoho českýho pokušitele osudu, který „taknějak“ uvíznul uprostřed hladké plotny kousek pod chatičkou ... Přesto nám ještě zbylo dost času pořádně si užít pocity z krásného výstupu na terase chaty Hörnli hütte (3 260 m). Lanovku jsme stihli akorát na poslední chvíli :-)))