(RAKOUSKO, Silvretta 1. - 4. 10. 2009)

Přesto, že se tahle skvělá partička znala kompletně už dávno před tím, než tenhle kurz vůbec začal, přihlašování jednotlivých účastníků probíhalo postupně a zcela nezávisle na sobě a taky tak trochu propleteně :-)))

Nejdřív se přihlásil Vojta s Pepou a s Davidem s tím, že pojedou ještě i další jejich kamarádi. Miloš o ničem nevěděl a tenhle kurz dostal jako dárek k narozeninám od své skvělé manželky a hned to také nabídnul Vojtovi, aby se připojil a jel s ním. Ten už ale mezitím měl tenhle náš kurzík dokonce zaplacený :-))) Petr s Jirkou se zase mezi tím dali do řeči se Standou (byli jsme spolu letos na jaře v Peru na Alpamayu), že by rádi vyrazili někam na ledovec, ale netroufají si zatím sami a ten jim doporučil jednoznačně nás. A aby toho nebylo málo, Standa musel i tak trochu „zatlačit“, aby se sem tihle kluci dostali, protože byl o tenhle kurz díky Vojtovi obrovský zájem :-))) 

Příjezd se nesl ve znamení přihlašování a tak nebyl rozhodně jednoduchý :-) Petr s Jirkou a Milošem dorazili na Silvrettu už ráno a protože věděli, že druhé auto má velké zpoždění vyrazili hned po ránu na „krátký“ výlet na blízký vrchol Vallüla (2 813 m) a tak si hned na začátek střihli 800 m převýšení :-) Vojta s Pepou se zdrželi kvůli mimču a dorazili na parkoviště až kolem 18.00 a David bohužel musel zůstat doma. Nakonec jsme se všichni potkali postupně na chatě Wiesbadenerhűtte (2 443 m) a mohli jsme oficiálně kurz zahájit :-)))

Ráno jsme se vydali na první tréninkovou túru na Dreiländerspitze (3 197 m). Počasí zatím ještě nebylo úplně perfektní. Během túry jsme si ukázali navázání na ledovci ale i do lehčího skalního terénu. Kluci si hned také ověřili, že lezení po ledovém svahu není úplně jednoduché :-) Vrcholový skalní hřebínek nám umožnil nácvik současného postupu lanového družstva ale i částečné dojišťování za skalní hroty či vrcholový kříž :-) Pepa zjistil, že i když mu nejprve vrcholový ostrý hřebínek připadal jako naprosto nelezitelný, tak i přes své obrovské obavy dokázal dorazit téměř až k vrcholovému kříži.

Další den ráno jsme vyráželi směrem pod Silvrettahorn (3 244 m). Ledovec Ochsentaler Gletscher nabízí vynikající podmínky pro další praktický nácvik. Ale místo klasické výstupové cesty jsme zvolili variantu kompletního nácviku. Trénink lezení v cca 50º ledu dal zabrat ale umožnil supr zážitky a také fotky. Samozřejmě hned potom přišli ke slovu i vývrtky a každý si tak vyzkoušel vybudování „štandu“, ledových hodin, ale i slanění pomocí vývrtky (kterou si pak za sebou může stáhnout). O kousek níž na sněhovém poli jsme si v téměř reálných podmínkách vyzkoušeli vytažení „z trhliny“ pomocí Rakouské metody a pak následoval nácvik pohybu lanových družstev v různém sněhovém terénu. Po večeři na chatě jsme se vrhli do map a orientace v terénu a vše jsme opět zakončili naším testíkem :-)))

Další krásné ráno. Chata dnes zavírá a tak jsme se museli kompletně vystěhovat ven na terasu. Nejprve krátký nácvik složitějších kladkostrojů a slanění v horách a pak hurá do blízké modelové túry ve skalním terénu, kde je již potřeba se jistit klasickými horolezeckými technikami. Dobírání na štandy, střídání prvolezců a na závěr krásné 25 m dlouhé slanění zpátky na pevnou zem :-) Nádherné počasí podtrhává nádheru Silvretty. My už ale bohužel musíme dolů. Auty ještě přejíždíme do Galtüru do zdejšího centra. Alpinarium zabudované do protilavinového valu nabízí nejen výstavní expozici ale i lezeckou stěnu. My si zde v kavárně pouze postahujeme fotografie a pak se rozjíždíme každý za svými dalšími cíli.