(KRKONOŠE, Luční bouda 25. - 27. 1. 2008)

Tentokrát už výjezd dvěma rolbami. Ještě večer jsme zahájili náš kurz úvodními přednáškami. Počasí na víkend nevěstilo nic dobrého, ale přesto se mělo v sobotu trochu vylepšit.

Proto jsme se vydali do terénu hned první den. Sázka na předpověď z ICM.edu.pl se vyplatila. Opravdu jsme „modro“ viděli a měli tak možnost se porozhlédnout trochu po okolí chaty Samotnia, v údolí Malého Stawu. Večer po nutných přednáškách nás neminula cvičná záchranná akce už v celkem drsném počasí. 

V neděli ráno nás po dalších důležitých přednáškách čekal nácvik s vyhledáváním s lavinovými přístroji, ale ...

... ale pak přišlo volání o pomoc.

Na Luční boudu telefonoval kdosi ze Sněžky, že bojuje o život. Spolu s Frenkynem, kolegou z HS a s Jiřím, vedoucím z Luční boudy, se vydáváme rolbou směrem na Sněžku. Tam v tu chvíli byl vichr o síle orkánu 170 – 200 km/h!!! Na Slezské boudě pod Sněžkou jsme potkali 3 turistky, které patřily do skupinky v ohrožení. Jejich další tři kolegyně se měly vracet také zpět po cestě „Jubilejce“ dolů ale další tři se již dostaly ke hraně a měl je smést vítr. Za moment telefonovala jedna z těch tří „smetených“ a informovala nás o tom že se zřítila do Polska a že viděla kolem sebe po svahu proletět ještě dvě těla svých kamarádek ...
Vydali jsme se na pomoc sestupujícím a kolega je odvedl na laně zpět do bezpečí. My s Frenkynem a Jiřím pokračujeme dál ke hraně hledat stopy po zřícení. Nasazujeme mačky a Frenkyho přivazuju k sobě na sedák. Na hraně či kousek za ní už jsme díky orkánu na čtyřech kompletně všichni. Vracíme se zpět, je to velký boj ... Ze Slezské boudy odjíždíme zpět na Luční boudu, kam dopravujeme všechny nalezené turistky s tím, že se tam setkáme s dalšími záchrannými týmy a domluvíme další postup, ale ...


... ale mezitím další telefon, lavina v Malém Stawu, dva lidé jsou zasypáni. Okamžitě s Frenkynem opouštíme rolbu a sjíždíme na místo neštěstí. Jsme na místě jako první ze záchranářů, ale naštěstí naše pomoc už není potřeba. Oba už sice otřeseni ale vyproštění sedí na laviništi. Chatař ze Samotni mi mezitím připravil oběd a já hlásím k nám na centrálu, že je vše pod kontrolou a že se po posilnění vracím zpět do hledačky, ale ...

... ale mezitím dostávám další pokyn: lavina v kotli Lomniczky, jeden člověk zasypaný. Celý a netknutý oběd zůstává na stole a první polský skútr, co přijel na Samotniu na záchranu mne odváží na místo dalšího neštěstí. Mezitím se naši kluci připravují jako záloha na Luční boudě. Asi po kilometrovém sprintu dobíháme dneska již k druhé lavině. Před pár hodina jsme byli o pár set metrů výš. Frenky prohlédává laviniště, ale nikdo tam není, jednalo se o planý poplach. Když jsme se vrátili zpět na začátek kotle, setkáváme se skupinou dalších Polských záchranářů a ve vysílačce se dovídáme, že i naše pohřešované turistky jsou šťastně nalezené. Akce končí a před 18.00 jsme s Frenkynem mokrý a utahaný zpátky na Luční boudě, ufff ...

Tímto se všem zúčastněným kurzu omlouvám, ale volání o život a následné nasazení Frenkyho bylo v tento moment zásadní prioritou ...