(ŠVÝCARSKO, Bergell 29. –  30. 09. 2009)
 
Předpověď opravdu nádherného počasí určila zcela jasně další můj cíl. Snažil jsem se pozvat na tenhle můj první „sváteční“ den v letošní sezóně ještě někoho dalšího, ale bylo to asi moc narychlo.

Jenže naprosto ideální podmínky se na horách nedají nikdy plánovat příliš dopředu. Když přijdou, buď to jde a nebo ne ...

Vydal jsem se na výlet tedy sám. A místo toho, abych ještě večer šlapal kamsi do hor, sjel jsem pohodlně autem až k jezeru Lago di Como. Tady jsem si na pláži v proutěným křesílku otevřel lahvinku červeného vína a kochal se klidem teplé zářijové noci. Nemusel jsem dělat vůbec nic, jen tak sedět a tiše koukat na obrovský měsíc a nebe plné hvězd a na labuťáka lovícího ještě okolo půlnoci, ... Ráno jsem popojel kousek zpátky do městečka Chiavenna. Mám rád starý italský úzký a křivolatý uličky a tady je mají v centru krásně upravený. Připadal jsem si jako klasický prázdninový turista a v jedné z těch tradičních starých italských uliček jsem si dal tak trochu netradičně i čaj s mlíkem :-)))

Okolo poledne jsem dorazil do údolí Val Bondasca a vydal se na okružní turistický výlet až pod Pizzo Badile (3 305 m). Trochu za vzpomínkami, trochu si to vše, třeba zrovna kvůli vám, znovu oživit :-))) Před pár lety jsem měl možnost si tady nejprve vylézt asi nejúžasnější skalní hranu v Alpách tzv. „Nordkante“ na Pizzo Badile (cca 25 délek v pevné žule a v příjemném sklonu do IV. – IV.+) a pak hned i jeho obávanou SV stěnu „Cassinovou cestou“. Tahle kolmá a tmavá zeď opravdu bere dech a bylo to od Cassina spíš úmělecké dílo než jen takový obyčejný prvovýstup. My ho tenkrát šli klasifikací V+ (VI-), A2, B5!!! B5 to je, jako když takovouhle „pecku“ lezete sice s nádhernou, velmi šikovnou a nebojácnou babou, ale která v životě nikdy předtím nelezla a poprvé v životě někoho musí na štandu jistit :-))) Výstup se sestupem (cca 25 délek slanění) nám tehdy trval přesně 24 hodin a vůbec jsme netušili, že se dá na druhou stranu celkem pohodlně seběhnout ... Uléhali jsme pak do stanu, zrovna když začal znovu vyzvánět budík :-) Parádní výstup ...

Toto uzavřené údolí s chatami Capanna Sasc Furä (1 904 m) a Capanna di Sciora (2 118 m) nabízí neskutečné možnosti. Samozřejmě je zde vyhlášené nádherné skalní lezení ale i samotná turistika nebo jen jednodenní výlet vás určitě chytí. Možnosti různých přechodů přes sedla nebo zdejší malé ale rozeklané ledovce se vám určitě budou také líbit.

Když jsem teď seděl při zapadajícím slunci na terásce opuštěné chaty Capanna di Sciora a díval se po téhle, v tuto chvíli naprosto liduprázdné, nádherné perličce zastrčené kdesi hluboko v srdci Alp, dostal jsem pravděpodobně jeden ze svých dalších „geniálních“ nápadů :-))) Co byste říkali (tedy alespoň někteří z vás) parádnímu skialpovýmu několikadennímu přechodu okolo Pizzo Badile? Chaty jsou tady v zimě uzavřené (fungují jen supr winterraumy) a moc lidí tady asi taky nepotkáme a terény? Jedna báseň :-)))