HAUTE ROUTE (CHAMONIX – ZERMATT) 2010 – A NAŠE SUPR VARIANTA

24.04.2010

(ŠVÝCARSKO, FRANCIE 24. 4. - 1. 5. 2010)

Slavný a pověstmi opředený skialpový přechod z Chamonix do Zermattu. Perfektní sněhové podmínky i teď na závěr zimní sezóny. Myslíte si, že se na této velmi často chozené túře nedá již nic nového vymyslet?

Pojeďte s námi a třeba i vy zažijete také něco tak perfektního, jako se podařilo zažít letos nám všem Haute route

25. 4. 2010 neděle
Počasí a hlavně náš plán nám znemožňuje absolvovat úvodní aklimatizační túru a my vyrážíme přímo naostro do naší velkolepé akce. Ráno nás čeká výjezd lanovkou na Grands Montets (3 295 m). Vyšplháme ještě až na rozhlednu a kocháme se naším dalším výstupem :-) Sjezd na ledovec Argentiére je krásně najetý. Výrazný výstup do sedla Col du Chardonnet probíhá v klidu, jen slunce začíná postupně pálit víc a víc. Strmý výstup bere sílu, sestup je zajištěn fixním lanem a tak ty svoje lana s Háčkem ani nevytahujeme. Postup do sedla Fenetre de Saleina tentokrát vyšlapeme přímo na lyžích a na chatu Cabane du Trient (3 170 m) docházíme skoro na večeři.

Háčkovi se začíná poprvé viklat vázání na jeho „supr“ testovacích lyžích Dynastar Altitrail Powder (2008/2009) od ještě víc supr sponzora Hudysportu :-))) se kterým už dávno máme své zkušenosti ... To ještě zdaleka netušíme, co nás s nimi ale ještě čeká za martýrium ... Tady na Pistehors.com se můžete podívat, co o nich vědí už dávno jiní ... teda asi jen kromě produktového managéra Hudysportu a nebo je to ještě možná zase tak nějak všechno jinak ...

26. 4. 2010 pondělí

Druhý den nás čeká hned za úsvitu dlouhý sjezd. Bohužel hned po pár metrech Haček vytrhává již uvolněnou špičku vázání a dál musí pokračovat po jedné noze ... Dojezd na chatu Gite Val d ´Arpette (1 630 m) je v celkem obtížných sněhových podmínkách. Snažíme se alespoň Háčkovi odlehčit batoh. Taxík přijíždí až nahoru k chatě a hned tak vyrážíme dál a především za opravou :-)))

Vše naštěstí netrvá zase tak dlouho a tak pohodlně dojíždíme až do Burg St-Bernardu. Odtud vyrážíme vzhůru do terénu A odtud začínáme také opět stoupat na lyžích až na chatu Cabane du Vélan (2 642 m). Zvolil jsem právě tuto variantu, protože na původní trase už není sníh a museli bychom tak vláčet lyže skoro celou cestu na zádech. Tady je naopak sněhu dost, dokonce i krásně velké laviny jsou kousek od nás vypadlé. Túra přes sedlo Col de Proz (2 779 m) je parádní, čeká nás i celkem dlouhý sjezd až pod chatu. Bohužel je už touhle dobou celkem teplo a tak se z některých míst stávají doslova vodní pasti :-))) a Láďa se na ně začíná specializovat :-))) Chata Velán nás celkem dobře přivítala, ale spaní na minidvojpostelích zůstanou ještě dlouho v našich vzpomínkách :-)

27. 4. 2010 úterý

Ráno začínáme sjezdem. Další výstup nás zavede až do útrob chaty Cabane de Valsorey (3 030 m). Dáváme si čaj a koláč a hned zase začínáme stoupat dál. Tento výstup patří mezi ty krásný okamžiky celého přechodu, ale ne všichni se mnou budou souhlasit. Výstup ve strmých zatáčkách v prudkém svahu není jen tak pro někoho :-) Dándy vystoupal napřed a fotí nás od bivaku Musso a vyšly z toho parádní akční snímky Ze sedla dolů ale musíme spěchat, sníh začíná opět velmi rychle měknout a dojezd dolů k chatě není úplně lavinově jednoduchý. Vše se nám ale daří, jen Háček skoro v poslední zatáčce a v úplně měkém sněhu láme druhou svou lyži ... Je to jak v nějaké humoresce, testovaným super lyžím se prostě nějak nedaří :-))) Na chatě Cabane de Chanrion (2 462 m) se Háček dostane k pilce a svou zlomenou lyži zkracuje cca na půlku a pohotově přešroubovává vázání na tu horní půlku :-) Kolem se samozřejmě srocují trochu vyjukaní spoluskialpinisti a šuškají si něco o tom, že je to výborná reklama pro Dynastar a že se právě tyhle lyže moc nepovedly a přestaly se vyrábět.

28. 4. 2010 středa

Konečně odpočinkový den :-))) Výstup do sedla Col de la Serpentine (3 547 m) je v klidu a my si tak můžeme užívat nádherných výhledů všude kolem. Jsme uprostřed Wallisu. Sjezd pod chatu Cabane des Dix (2 928 m) je fantastický a to ještě netušíme, co nás čeká za moment. Chata je plně v rukou velmi, velmi pečlivého a hlavně pracovitého chataře. Vše tady klape, jak má a kromě toho i o kus dál. Například teplá ledovcová sprcha před chatou na terase vyráží všem přítomným dech a je navíc (a to jsme stále ve Švýcarsku) úplně zadarmo!!! Aperitiv před večeří, uhlazená bramborová kaše a nabídnutá stará dobrá lyže Háčkovi, vrtačka a šroubky, ... Jo, je sice trochu ukřičený, ale je jinak naprosto v pohodě :-)))

29. 4. 2010 čtvrtek – KRÁLOVSKÁ ETAPA!!!

Ráno se dělíme, skupina A) míří přímo do Arolly, naše skupiny B) šlape směrem na vrchol Pigne d´Arolla (3 790 m). Kousek pod vrcholem zažívá Ondra na prudším sněhovém svahu krapet krušné chvilky bez haršajzen, ale vše nakonec dobře klapne. Dokonce zapomněl i na své mandličky na chatě Valsorey. Pozorování heliskiingu nám moc energie nedodalo, zato supr sjezd na ledovec Otemma jsme si náramně užili. Pak už jen výstup do sedla Col de l´Eveque (3 382 m) a už zase krásně sjíždíme až na ledovec Haute Glacier d´Arolla. Na souběhu cest se potkáváme s klukama. Bohužel se také dozvídáme, že to Honza zabalil a vydal se busíkem a vláčkem do Chamonix pro auto. Cca 700 m nad námi se tyčí k nebi chata Cabane de Bertol (3 311 m). Cesta nakonec celkem dobře uběhla a my tento den vystoupali přes 2 000 m převýšení!!!

Nad samotnou chatou se tyči nádherná jehla. Dándýmu a Háčkovi se moc líbila a tak jsme na ni v papučích ještě vydrápali. Pohled ze samotné špičky po okolí byl moc krásný. Háček, co by vůdce odvedl přepychovou práci a všichni nám z terasy zatleskali :-))) No a večer jsme vše a všichni tak trochu oslavili místním sladolepem z třílitrové láhve. A nejvíc nás dostal Dándý se svým nočním telefonem přímo z postele :-)))

30. 4. 2010 pátek

Závěrečná etapa proběhla parádně. Na vrchol Tete Blanche (3 707 m) nám zbývalo pouhých 500 m převýšení. Pomalu jsme k vrcholu vystupovali a vrcholový kříž, v těsném okolí zdejších kamenných velikánů, jakými jsou: Matterhorn, Dent Hérens Dent Blanche a mírný opar dodávali všemu až neskutečnou atmosféru!!! Po tolika dnech dřiny tady každý z nás nalezl alespoň na moment takový zvláštní pocit, kdy z nás všechno spadlo. A připít si v této slavnostní chvíli šampaňským, i když do plastových kalíšků, není také úplně samozřejmé :-)))

Dolů do Zermattu nám ještě kousek chybí. Sjezd obrovským a rozpukaným ledovcem Stockjigletscher nám nabízí celou řadu možností. A my se je snažíme využít úplně maximálně. Focení a průjezdy trhlinami, sjezdy strmými úseky nás úplně pohltí. Pak už se jen pod severní stěnou Matterhornu prokousat až na mezistanici lanovky Furi do restaurace na závěrečné pivo a obídek :-)))

S pozdravem
Tým Alpy4000.cz