(RAKOUSKO, vysoké Taury 4. - 5. 10. 2009)

Letos na jaře se nám tenhle výstup nepodařil kvůli přívalům sněhu a tak jsme si s Janou a Pavlem řekli, že si počkáme na lepší podmínky.

Já si ale už nedokážu představit skvělejší, než ty, které jsme zde teď měli :-)))

Předpověď zněla skvěle. Teda až ta aktuální, ta předchozí nevypadala vůbec dobře. Chata měla poslední den otevřeno a protože se jednalo o pondělí nebál jsem se ani návalu na vrcholu.

Odjížděl jsem až pozdě odpoledne z Galtüru a tak jsem na parkoviště u Lucknerhausu dorazil až před 22.00 večer. Noc byla krásná a celou dobu mi na cestu svítil obrovský měsíc a z MP-trojky mi do uší hrála perfektní hudba. Na chatu jsem dorazil okolo půlnoci a všichni už spali. Budíček byl na šestou a tak jsem se i trochu vyspal :-)

Po snídani vyrážíme. Před námi jde jen několik dvojek a tak si výstup krásně užíváme. Od severu sice trochu pofukuje, ale takovouhle dohlednost nepamatuju. Dolomity jsou zalité mořem mraků a všude okolo jen samé hory a hory ... Po přelezení nejtěžšího místa těsně nad námi zakrouží orel a tím nám ještě podtrhuje jedinečnost téhle chvíle. Na vrcholu jsme úplně sami a okolo není jediný mráček. Jižní sestupová strana je krásně vyhřátá sluncem a tak se postupně i svlíkáme, ale čeká nás ještě dlouhý sestup. Když sundáváme na konci ledovce mačky a sedáky ozývá se mi telefon. Volá Pepíno, právě dorazil na chatu a čeká na mne. Zítra mne tady čeká druhé kolo :-)))