(PERU, Cordillera Blanca 23. 05. – 14. 06. 2009)
Výlet přes půl zeměkoule je za námi. Včera jsme šťastně přistáli v Praze. Máme za sebou 21 dní v pohoří Cordillera
Blanca v Peru.
Právě toto pohoří se vyznačuje vrcholky asi s nejúžasnějšími tvary na světě. Ostré hrany, sněhové převěje, skvostné a fantasticky vymodelované strmé žlaby a to vše ve výškách přes 6 000 m!!!
Celou naši expedici jsme si postupně rozdělili do tří časových úseků. Vždy jsme se snažili dolézt o kousek
výš. Bohužel v předchozím období napadlo v horách spousta nového sněhu a tak výběr cílů byl značně obtížný.
Proto jsme velmi brzy pochopili, že výstup na nejvyšší horu v Peru
Huascarán 6 768 m
by byl velmi riskantní …
Aklimatizaci jsme hned první den po příletu zahájili v údolí
Quebrada Ishinca ve výšce
okolo 4 350 m. Tento nádherný horský kout nabízí hned několik cílů, které jsou vhodné právě pro aklimatizaci.
Druhý den jsme už stáli na vrcholu
Ishinca 5 530 m. Následující den jsme si vynesli stany
pod ledovec do výšky cca 4 950 m pod další náš cíl
Tocllaraju 6 032 m. Jenže … jenže
ještě večer bylo vše v pořádku, ale v noci začalo za prvé sněžit a za druhé se na nás začala projevovat
celkem výrazně nadmořská výška. A tak jsme ráno jen sbalili stany, Jirka se Standou si ještě vyšli cca
o 200 m výš podívat se k ledovci a pak jsme pelášili do nižších poloh. Poslední noc jsme tady spali na
chatě Refugio Ishincaa pravděpodobně tahle asi nejstudenější noc za celý výlet načnula naše zdraví ...
Následující dva večery jsme strávili zpátky v Huarázu v hotelu. Zdraví Jirky a Honzy se zhoršovalo čím
dál víc. Další náš cíl jsme museli pečlivě vybírat s ohledem na množství nového sněhu v horách. Vše jsme
konzultovali s místními gajdy, kteří se projevili jako perfektní hostiltelé a jejich rady byly velmi zasvěcené.
Naše další úsilí jsme tedy nasměrovali na
Chopicalqui 6 354 m, jeden z nejkrásnějších
výstupů na jeden z nejvyšších vrcholů v tomto úchvatném pohoří. Po příjezdu taxíkem pod Huascarány (tehdy
se nám podařilo konečně prorazit se slušnou cenou :-))), se po výstupu do BC udělalo klukům najednou naštěstí
dobře. Postupně jsme si věci vynosili do tzv. Moraina campu ve výšce cca 4 900 m. Vrcholový výstup byl
výrazně usnadněn tím, že těsně před námi na vrchol stoupala jiná skupina, kterým jsme při jejich sestupu
moc děkovali :-))) Další den se nám podařilo vystoupit na tento poměrně vysoký kopec. Udělali jsme ten
den přes 1 400 m převýšení a výhledy, které jsme měli možnost si vychutnávat byl úžasné. Oba vrcholy Huascaránu
byly jako na dosah ruky …
Po dalším návratu do Huarázu jsme začali plánovat pravděpodobně poslední etapu našich výstupů. Na poslední
chvíli nám místní gajdi potvrdili, že v předchozích dnech se k Alpamayu vydalo několik menších expedic.
Náš nejhlavnější cíl se nám tak výrazně přiblížil. A aniž by jsme měli nějaké větší jistoty, vsadili jsme
vše na tuhle magickou kartu a vydali se tam také … Dva dny pochodu s oslíky a s perfektním arrieros Bernardem
nádherným údolím Quebrada Santa Cruz a pak dvě vynášky z BC opět na Moraine camp 4 950 m. Při těchto výstupech
jsme potkali právě ty první, kteří se na vrchol Alpamaya letos dostali. Byla to pro nás obrovská motivace
a vzpruha a tak jsme na nic nečekali a hned další den jsme chvíli po půlnoci vyrazili. V sedle na nás
ale čekalo překvapení. Jediná cesta, která byla prošlápnutá vzhůru k našemu vysněnému vrcholu byla Francouzská
diretissima, asi nejtěžší současná výstupová cesta. Na druhou stranu jsme ale měli i štěstí, tenhle den
jsme byli jediní, kteří se o vrchol pokouší. Ve stěně byly téměř ideální podmínky a tak jsme začali bojovat.
Okolo 14.00 stojíme na nejkrásnější hoře světa -
Alpamayu 5 947 m. Jsme celkem utahaní,
ale šťastní … Sestup dolů 65º ledovým svahem nebyl také rozhodně jednoduchý, ale ještě do tmy stojíme
v bezpečí pod stěnou. Za svitu čelovek sestupujeme zpátky ke stanům a unaveně uleháme.
Druhý den jsme všichni utahaní, ale už spřádáme poslední plány. Původně plánovaný výstup na sousední
Quitaraju 6
036 m kvůli nebezpečným sněhovým podmínkám zavrhujeme a pak přichází nápad o dokončení kompletního trekku
okolo Alpamaya. Problém je s tím, že nemáme domluvené oslíky na druhé straně pod sedlem a tak jedinou
variantou je, že kluci vyrazí, co nejvíce nalehko a já se s Bernardem postaráme o zbytek bagáže. Vše domluveno
a kluci vyráží. Přes velkou únavu se jim daří celý trek údolím Quebrada Alpamayo úspěšně 11. 6. dokončit.
Já mezitím dostávám veškerou zbylou bagáž (4x slušný baťohy) do Alpamaya BC. Tady se druhý den potkávám
s Bernardem a domlouváme sestup alespoň do Llamacorralu, pak se najednou Bernard podívá na hodinky a ptá
se mě, jestli můžeme i běžet. Já naivně kývám hlavou, jako že v pohodě, ale pak se postupně víceméně stávám
jedním z jeho pracovitých oslíků a spolu s nimi vyrážím klusem vpřed. Každý jeho povel se mi hluboko vrývá
do paměti a jeho: „Ura, ura, he, he“ mne ženou vždy vpřed. Běh v nadmořské výšce okolo 3 900 m má opravdu
své kouzlo :-))) Vzdálenost okolo 22 – 25 km a převýšení 1 600 m jsme urazili cca za 4 hodiny. Bernard
moc dobře věděl, co dělá a dolů k taxíku jsme se dostali pár minut před setměním.
Den čekání na kluky, nákupy dárků, večerní posezení u vína a závěrečná prohlídka Limy s ošplouchnutím v Tichém oceánu a už sedíme v letadle, které nás bezpečně nese směrem domů …
S pozdravem
Tým Alpy4000.cz