Aneb: To je dost, žes nás taky jednou vyvez!
(ŠVÝCARSKO, Saas Fee - 18. 7. 2016)
Rychle na lanovku a hurá vstříc Honzíkově a Lavinky první čtyřtisícovce!!!
Dneska pro mne vstávání až v 6.00, ale pro zbytek týmu tak trochu ŠOK :-)))
Nandávání maček, navazování na lano, mávání cepínem a hurá do Toho :-) Stopa drží, sníh křupe pod mačkami
a slunce svítí na cestu. Šlapeme jako stroje a pejskové značí bezpečnou cestu zpět malinkatými hromádkami
:-) Průchod trhlinami samozřejmě bagatelizuju a o to víc fotím na památku, co kdyby :-)
V sedle neskutečné výhledy dokola: Matterhorn, Mont Blanc, Monte Rosa, ... Krátká pauza, svačinka a hurá
do zbývajících metrů :-) Menší krize pod vrškem, ale heslo "Chlapi se přeci nevzdávají!" to rychle vyřeší
:-)
A vrcholek? Supr výhledy okořeněné jakýmisi výkřiky od maminky na úzkém vrcholovém hřebínku vysoko nad
propastí nad sjezdovkami :-) A moje: "Honzíku, tady jednou pojedeme na lyžich přímo dolů severkou, co
Ty na to?" "Tati, já už nechci lyžovat!!!"
Parádní výhledy, dotek na kříž pro štěstí a pomalu sestupujeme dolů. Po cestě chytáme několik rybiček,
když Honzík škobrtá o mačky, ale vždy obdivně vykřkne "Táto super, Tys mne hezky chytil!" :-)))
No a když už jsme my všichni ostatní byli úplně mrtví na Mittelallalinu, tak Honzík teprve začíná řádit:
sněžný skútry, vysoký lana postavený přímo na terase, ...
Tak, Honzíku a Lavinko, gratuluji vám k první vaší životní čtyřtisícovce a přeji vám ještě mnoho dalších!!!