(ŠVÝCARSKO, Grindelwald 20. - 21. 7. 2013)
Naše nabídka ohledně ALPSKÉ TRILOGIE již zaujala nejednoho z vás. Výstup na Eiger (3 970 m) byl vlastně obrovským snam pro Leoše :-)))
Náš plán zněl jasně a jednoduše: vylézt a především si užít výstup na
Eiger (3
970 m) – kompletní traverz, výstup hřebenem Mittellegi, sestup J hřebenem ale navíc to vše pro mne bylo
ještě zpetřené dalším výstupem s Davidem, dalším vážným zájemcem o tento úžasný výstup:-)
Trocha historie:
Nedá se nic dělat, ale je nutné si opět připomenout historii výstupů. Celý tento výstup je totiž úzce
spjatý s ohromnou historií kolem této vyhlašené hory. Grindelwald, pohled do severní stěny, výjezd vláčkem,
z tohoto všeho na vás dýchá nezměrné úsilí lidí, kteří se zde pokoušeli o nemožné ...
Pokus o prvovýstup tímto hřebenem se datuje již z 6. července 1874 – J.W. a F.C. Hartley a švýcarští vůdci
Peter Rubi a Peter Kaufmann. Další pokus uskutečnili slavný horský vůdce z údolí Saastalu Alexander Burgener
a jeho klient Moritz von Kuffner v roce 1885. Dostali se až k místu zvanému Grossen Turm.
Další pokus uskutečnili 8. srpna 1894 Claude A. MacDonald a Christian Jossi a Peter Bernet z Grindelwaldu.
Tehdy dosáhli výšky 3 500 m a sestoupili odtud cestou Lauper-Route!!!
Tady naleznete
spoustu velmi zajímavých informací ohledně prvního úspěšného výstupu hřebenem Mittellegi. Japonský horolezec
Yuko Maki a horští vůdci Fritz Amatter, Samuel Brawand a Fritz Steuri ho uskutečnili již 10. září 1921!!!
A právě Yuko Maki stojí za chatou postavenou na „nejširším“ místě hřebene, přímo u nástupu tohoto famózního
hřebene. Tehdy věnoval 10 000CHF vůdcům z Grindelwaldu na vybudování chaty a ta byla v roce 1924 také
postavena. K tomuto prvovýstupu mohu dodat, že vylézt ho po tomto velmi uzkém vápencovém hřebenu s poměrně
velmi obtížnými skalními pasážemi, bez možnosti výraznějšího jištění a hlavně BEZ FIXNÍCH LAN, byl na
svoji dobu obrovský počin!!! Použití 6ti metrové hole s hákem tento zážitek určitě umocnil :-)))
Potom se odehrálo spousta dramat přímo pod touto úzkou hranou, přímo v severní stěně. Spoustu informací
naleznete například
tady.
Já se poprvé setkal s informacemi o této stěně ve velkolepé knížce pana Radana Kuchaře Deset velkých stěn.
Přesně tento den před 75 lety započal historicky první úspěšný průstup severní stěnou - 21. - 24. 7. 1938
Anderl Heckmair, Ludwig Vörg, Heinrich Harrer , Fritz Kasparek. Celý výstup jsem myslel s jakým vybavením
do tohoto šíleného podniku šli ...
Leoš
Z Grindelwaldu jsme samozřejmě vyrazili vláčkem. Výstup ze stanice Eismeer je zážitek, vytesaný
tunel, který se uvnitř skály stáčí směrem dolu k ledovci a na jeho koci vystupujeme po skalní rampě na
ledovec. Nádherný kout Bernských Alp plný obrovských trhlin, výhledů a my :-). Po ledovci mezi trhlinami
míříme ke skalám. Jsou tady pak dvě možnosti, jak se dostat k chatě. Chatař nám ale radí použití té horní.
První délka trochu delikátního lezení nás na moment zastavuje, ale pak si zvykáme na lezení v pohorách
po vápenci a dál už stoupáme velmi rychle a bez obtíží. Dlouhý traverz po „rampě“ téměř až k chatě a už
se rozlížíme z terasy chaty kolem sebe. Jsme velmi vysoko, nad námi se tyčí POUZE náš zítřejší cíl a my
si připadáme jako v nebi :-))) Na chatě později listujeme knížkami samozřejmě věnovaných Eigeru. Před
večeří si dáváme pivo a na plechovce je stylově vyobrazen opět náš Eiger :-) Atmosféra je díky tomuto
vyhlášenému vrcholu a také především díky pohodě na chatě fantastická!!!
Ráno vyrážíme ještě za tmy. Chatař tady geniálně organizovuje starty jednotlivých skupin :-) Nejprve ve
4.15 vstávali tři skupinky místních guidů, ve 4.30 my spolu s italským guidem ... Nevznikaly tak žádné
tlačenice a my tak postupovali svým tempem bez stresu a na POHODU!!!
Noc se postupně vytrácela a východ slunce u Schreckhornu bral dech. Dech bral i neustálý pohled do severní stěny :-))) Lezli jsme postupně, Leoše jsem pevně jistil a snažil se tu nádheru neustále dokumentovat. Leoš se postupně rozlézal a vše se zakrátko změnilo v pohodové lezení okolo IV. stupně obtížnosti. Samozřejmě k pohodovému výstupu pomáhala i fixní konopná lana :-), ale i na nich jsme museli celkem makat. Celý hřeben je maximálně exponovaný a fotogenický!!! Pojďte se tedy pokochat s námi :-)))
S pozdravem
Tým Alpy4000.cz