(ŠVÝCARSKO, Grindelwald 21. - 23. 7. 2013)
Naše nabídka ohledně ALPSKÉ TRILOGIE již zaujala nejednoho z vás. Výstup na Eiger (3 970 m) byl vlastně obrovským snem pro Davida :-)))
Náš plán zněl jasně i když na první pohled komlikovaně: vylézt a především si užít výstup na
Eiger (3
970 m) – kompletní traverz, výstup hřebenem Mittellegi, sestup J hřebenem a navíc to vše pro mne bylo
ještě zpetřené následným výstupem na Jungfrau a potom se měl David ještě vystřídat se svojí manželkou
Janou. A s ní jsem měl vyrazit na Monch :-) Hlavní roli ale hrálo jejich vzájemné vystřídání na Kleine
Scheidegu, kvúli jejich malému Honzíkovi :-)
Trocha historie:
Nedá se nic dělat, ale je nutné si opět připomenout historii výstupů. Celý tento výstup je totiž úzce
spjatý s ohromnou historií kolem této vyhlašené hory. Grindelwald, pohled do severní stěny, výjezd vláčkem,
z tohoto všeho na vás dýchá nezměrné úsilí lidí, kteří se zde pokoušeli o nemožné ...
Pokus o prvovýstup tímto hřebenem se datuje již z 6. července 1874 – J.W. a F.C. Hartley a švýcarští vůdci
Peter Rubi a Peter Kaufmann. Další pokus uskutečnili slavný horský vůdce z údolí Saastalu Alexander Burgener
a jeho klient Moritz von Kuffner v roce 1885. Dostali se až k místu zvanému Grossen Turm.
Další pokus uskutečnili 8. srpna 1894 Claude A. MacDonald a Christian Jossi a Peter Bernet z Grindelwaldu.
Tehdy dosáhli výšky 3 500 m a sestoupili odtud cestou Lauper-Route!!!
Tady naleznete
spoustu velmi zajímavých informací ohledně prvního úspěšného výstupu hřebenem Mittellegi. Japonský horolezec
Yuko Maki a horští vůdci Fritz Amatter, Samuel Brawand a Fritz Steuri ho uskutečnili již 10. září 1921!!!
A právě Yuko Maki stojí za chatou postavenou na „nejširším“ místě hřebene, přímo u nástupu tohoto famózního
hřebene. Tehdy věnoval 10 000CHF vůdcům z Grindelwaldu na vybudování chaty a ta byla v roce 1924 také
postavena. K tomuto prvovýstupu mohu dodat, že vylézt ho po tomto velmi uzkém vápencovém hřebenu s poměrně
velmi obtížnými skalními pasážemi, bez možnosti výraznějšího jištění a hlavně BEZ FIXNÍCH LAN, byl na
svoji dobu obrovský počin!!! Použití 6ti metrové hole s hákem tento zážitek určitě umocnil :-)))
Potom se odehrálo spousta dramat přímo pod touto úzkou hranou, přímo v severní stěně. Spoustu informací
naleznete například
tady.
Já se poprvé setkal s informacemi o této stěně ve velkolepé knížce pana Radana Kuchaře Deset velkých stěn.
Přesně tento den před 75 lety započal historicky první úspěšný průstup severní stěnou - 21. - 24. 7. 1938
Anderl Heckmair, Ludwig Vörg, Heinrich Harrer , Fritz Kasparek. Celý výstup jsem myslel s jakým vybavením
do tohoto šíleného podniku šli ...
David a Eiger
Setkali jsme se ve stanici Eismeer po krátkém zdržení vláčků. Výstup z této stanice je zážitek, vytesaný
tunel, který se uvnitř skály stáčí směrem dolu k ledovci a na jeho koci vystupujeme po skalní rampě na
ledovec. Nádherný kout Bernských Alp plný obrovských trhlin, výhledů a my :-). Po ledovci mezi trhlinami
míříme ke skalám. Jsou tady pak dvě možnosti, jak se dostat k chatě. Chatař nám ale radí použití té horní.
První délka trochu delikátního lezení nás na moment zastavuje, ale pak si zvykáme na lezení v pohorách
po vápenci a dál už stoupáme velmi rychle a bez obtíží. Dlouhý traverz po „rampě“ téměř až k chatě a už
se rozlížíme z terasy chaty kolem sebe. Jsme velmi vysoko, nad námi se tyčí POUZE náš zítřejší cíl a my
si připadáme jako v nebi :-))) Na chatě později listujeme knížkami samozřejmě věnovaných Eigeru. Atmosféra
je díky tomuto vyhlášenému vrcholu a také především díky pohodě na chatě fantastická!!!
Ještě během večeři přichází velká bouřka a situace na skalách se začíná velmi rychle měnit. Přival krup
udělal své a například cesta od vláčku byla za tu chvilku úplně k nepoznání :-)))
Ráno vyrážíme ještě za tmy. Chatař tady geniálně organizovuje starty jednotlivých skupin :-) Nejprve ve
4.00 vstávali tři skupinky místních guidů, ve 4.30 my spolu s dalším guidem ... Nevznikaly tak žádné tlačenice
a my tak postupovali svým tempem bez stresu a na POHODU!!!
Noc se postupně vytrácela a východ slunce u Schreckhornu bral dech. Dech bral i neustálý pohled do severní
stěny :-))) Lezli jsme postupně, Davida jsem pevně jistil a snažil se tu nádheru neustále dokumentovat.
David se postupně rozlézal a vše se zakrátko změnilo v pohodové lezení okolo IV. stupně obtížnosti. Jen
nově napadnutý sníh nám způsoboval trochu problémy. Přeci jen suchá skála je suchá skála. Samozřejmě k
pohodovému výstupu pomáhala i fixní konopná lana :-), ale i na nich jsme museli celkem makat. Celý hřeben
je maximálně exponovaný a fotogenický!!! Pojďte se tedy pokochat s námi :-)))
David a Jungfrau
Při sestupu nemáme kam spěchat. Dnes musíme dorazit jen na
Monchsjochhutte (3 650 m).
Další den vstáváme ve 3.20, následuje rychlá snídaně a pak neuvěřitelně rychlý výstup na
Jungfrau (4
158 m). Za několik okamžiků se propracováváme do předních pozic a pak už jen naší vzdálenost na další
neustále zvětšujeme :-))) Naší snahou není závod, ale to, aby se Jana, Davidova manželka, mohla nahoru
dostat ještě v době, kdy bude něco okolo vidět. Odpoledne se klasicky tvoří bouřková oblačnost a výhled
je pak téměř nulový ...
Na samotném vrcholu Jungfrau jsme s Davidem v 7.00 a stojíme tam úplně sami. Je krásný výhled a počasí
je fantastické. V rámci sestupu David volá dolů a domlouváme smělý plán. Jana vyjede dřív a já se s ní
pokusím vylézt na Monch ještě dnes a pak navíc ještě sjet dolů ... Přeci jen kojení je kojení :-)))
Jana a Monch
V restauraci u vláčku na Janu chvilku počkám a v 11.20 se setkáváme a můžeme tak spolu vyrazit.
Počasí nám přeje a Jana se drží i když není vůbec aklimatizovaná :-) Postupně stoupáme výš a výš a dokonce
předcházíme další dvojice.
Na vrcholu je nádherný rozhled a tak si ho i s telefonním rozhovorem se základnou užíváme :-) Na sestupu musíme dávat pozor na rozbředlý sníh a okolo se pomalu začínají objevovat bouřkové mraky. V závěru je u nás bouřka jako vyšitá, ale k vláčku sestoupíme ještě v pohodě :-)))
S pozdravem
Tým Alpy4000.cz