(ŠVÝCARSKO, Grindelwald 11. - 13. 8. 2012)
Naše nabídka ohledně ALPSKÉ TRILOGIE již zaujala nejednoho z vás. A výstup na Eiger (3 970 m) byl vlastně obrovským dárkem k narozeninám pro Ivoše :-))) od jeho milované ženy Marcely. A byl to vynikající nápad :-)
Náš plán zněl jasně a jednoduše: vylézt a především si užít výstup na
Eiger (3
970 m) – kompletní traverz, výstup
hřebenem Mittellegi, sestup J hřebenem ale navíc to
vše bylo ještě zpetřené dalším výstupem s Honzou, jejich synem :-)
Půjčené boty
Z výše uvedeného vyplývá, že jsme měli před sebou pěkně nabitý program :-) Počasí a podmínky byly tentokrát
fantastické a tak v sobotu dorážím po poledni do Grindelwaldu. Začínám se balit a zjišťuji, že jsem si
doma v Saas Grundu zapomněl na balkoně schnout pohorky :-))) Po zážitcích z předchozího výstupu a hlavně
sestupu z Matterhornu se ale není čemu divit …
Nedá se nic dělat, musím do centra do nějaké půjčovny :-) Vše klapne dobře, jen při samotném placení se
mne prodavač s takovým posměškem ptá: „A kampak se s nima vydáte?“ No a tak mu suše odpovídám: „Ále, jen
dvakrát na Eiger, jinak nikam jinam :-), nebojte!“
Trocha historie:
Nedá se nic dělat, ale je nutné si opět připomenout historii výstupů. Celý tento výstup je totiž
úzce spjatý s ohromnou historií kolem této vyhlašené hory. Grindelwald, pohled do severní stěny, výjezd
vláčkem, z tohoto všeho na vás dýchá nezměrné úsilí lidí, kteří se zde pokoušeli o nemožné ...
Pokus o prvovýstup tímto hřebenem se datuje již z 6. července 1874 – J.W. a F.C. Hartley a švýcarští vůdci
Peter Rubi a Peter Kaufmann. Další pokus uskutečnili slavný horský vůdce z údolí Saastalu Alexander Burgener
a jeho klient Moritz von Kuffner v roce 1885. Dostali se až k místu zvanému Grossen Turm.
Další pokus uskutečnili 8. srpna 1894 Claude A. MacDonald a Christian Jossi a Peter Bernet z Grindelwaldu.
Tehdy dosáhli výšky 3 500 m a sestoupili odtud cestou Lauper-Route!!!
Tady naleznete
spoustu velmi zajímavých informací ohledně prvního úspěšného výstupu hřebenem Mittellegi. Japonský horolezec
Yuko Maki a horští vůdci Fritz Amatter, Samuel Brawand a Fritz Steuri ho uskutečnili již 10. září 1921!!!
A právě Yuko Maki stojí za chatou postavenou na „nejširším“ místě hřebene, přímo u nástupu tohoto famózního
hřebene. Tehdy věnoval 10 000CHF vůdcům z Grindelwaldu na vybudování chaty a ta byla v roce 1924 také
postavena. K tomuto prvovýstupu mohu dodat, že vylézt ho po tomto velmi uzkém vápencovém hřebenu s poměrně
velmi obtížnými skalními pasážemi, bez možnosti výraznějšího jištění a hlavně BEZ FIXNÍCH LAN, byl na
svoji dobu obrovský počin!!! Použití 6ti metrové hole s hákem tento zážitek určitě umocnil :-)))
Potom se odehrálo spousta dramat přímo pod touto úzkou hranou, přímo v severní stěně. Spoustu informací
naleznete například
tady. Já
se poprvé setkal s informacemi o této stěně ve velkolepé knížce pana Radana Kuchaře Deset velkých stěn.
Výstup s Honzou
Z Grindelwaldu jsem vyrazil vláčkem, kluci už byli nahoře. A již výstup ze stanice Eismeer je
zážitek, tady se potkávám nejprve s Honzou. Vytesaný tunel, který se uvnitř skály stáčí směrem dolu k
ledovci a na jeho koci vystupujeme po skalní rampě na ledovec. Nádherný kout Bernských Alp plný obrovských
trhlin, výhledů a my :-). Po ledovci mezi trhlinami míříme ke skalám. Jsou tady pak dvě možnosti, jak
se dostat k chatě. Chatařka nám ale radí použití té horní. První délka trochu delikátního lezení nás na
moment zastavuje, ale pak si zvykáme na lezení v pohorách po vápenci a dál už stoupáme velmi rychle a
bez obtíží. Dlouhý traverz po „rampě“ téměř až k chatě a už se rozlížíme z terasy chaty kolem sebe. Jsme
velmi vysoko, nad námi se tyčí POUZE náš zítřejší cíl a my si připadáme jako v nebi :-))) Na chatě později
listujeme spoustou knížek a časopisů samozřejmě věnovaných Eigeru. Před večeří si dáváme pivo a na plechovce
je stylově vyobrazen opět náš Eiger :-) Atmosféra je díky tomuto vyhlášenému vrcholu a také především
díky perfektní chatařce fantastická!!!
Ráno vyrážíme ještě za tmy. Chatařka tady geniálně organizovala starty jednotlivých skupin :-) Nejprve
v 5.00 vstávali tři skupinky místních guidů, v 5.15 my spolu s dalšími guidy, v 5.30 další a další horolezci
... Nevznikaly tak žádné tlačenice a my tak postupovali svým tempem bez stresu a na POHODU!!!
Vyrážíme v 5.30. Noc se postupně vytrácela a východ slunce u Schreckhornu bral dech. Dech bral i neustálý
pohled do severní stěny :-))) Lezli jsme postupně, Honzu jsem pevně jistil a snažil se tu nádheru neustále
dokumentovat. Honza se postupně rozlézal a prvotní „ostych“ se zakrátko změnil v pohodové lezení okolo
III. - IV. stupně obtížnosti. Samozřejmě k pohodovému výstupu pomáhala i fixní konopná lana :-), ale i
na nich jsme museli celkem makat.
Na vrcholu jsme stanuli v 8.45 a po krátkém rozhlédnutí spěcháme dolů za Ivošem. Sestup nám jde od ruky
a brzy po poledni se setkáváme na Jungfraujochu úplně všichni.
Celý hřeben je maximálně exponovaný a fotogenický!!! Pojďte se tedy pokochat s námi :-)))
Výstup s Ivem
Z Jungfraujochu sjíždíme vláčkem opět do stanice Eismeer. Čeká nás dnes „jen“ nástup na chatu. Vše jde
nejprve hladce, ale v samotném závěru nás zastihne bouřka a tak se sršícími cepíny vrážíme přímo a bez
klepání do dveří naší chatičky :-) Naštěstí jsme moc nezmokli a tak jen s určitými obavami sledujeme bezpečně
z oken přibývající bílo na skalách kolem nás ... Skály jsou ale dokonale vyhřáté a bouřka byla krátká
a tak vše za chvíli krásně taje. Večer se nám náš cíl sice neukáže celý, ale i tak západ slunce stojí
za to.
Ráno nastupujeme do převalujících se mraků a atmosféra je neskutečná. Jdeme naším tempem. Krok za krokem,
výšvih za výšvihem. Brzy je u nás slunce. Téměř nefouká a oproti dne předtím je krásně celý den. Kocháme
se okolím a především se kocháme pohledy směrem do severní stěny :-)
U vrcholových partií se Ivošovi sice moc nechce do ostrého sněhového hřebínku, ale nakonec si to oba vychutnáváme
plnými doušky :-) A pak ... pak konečně vrchol! Krásnej pocit ... Jsme tam úplně sami a Ivoš mi připomíná
chaos a mumraj při výstupu na Matterhorn. Tady je ale naprostá pohoda a klid :-)
Sestup zvládáme krásně a pak už jen překonat závěrečný hřebínek směrem na ledovec. Brzy se pak setkáváme
i s Honzou a pak nás čeká už jen vláček, vrácení pujčených pohor a podání rukou a rozloučení ...
Bylo mi velkou ctí absolvovat tyto nádherné výstupy právě s Ivem a Honzou. A poděkovat za to musím především Marcele, která vše vymyslela a dala dohromady ...
S pozdravem
Tým Alpy4000.cz