(ŠVÝCARSKO, Grindelwald 31. 7. - 3. 8. 2013)

Naše nabídka ohledně ALPSKÉ TRILOGIE již zaujala nejednoho z vás. Výstup na Eiger (3 970 m) byl vlastně obrovským snem pro Michala a Pavla, syna a jeho tátu :-)))

Náš plán zněl jasně i když na první pohled komlikovaně: vylézt a především si užít výstup na Eiger (3 970 m) – kompletní traverz, výstup hřebenem Mittellegi, sestup J hřebenem a navíc to vše pro mne bylo ještě zpetřené následným výstupem na Jungfrau.

Trocha historie:
Nedá se nic dělat, ale je nutné si opět připomenout historii výstupů. Celý tento výstup je totiž úzce spjatý s ohromnou historií kolem této vyhlašené hory. Grindelwald, pohled do severní stěny, výjezd vláčkem, z tohoto všeho na vás dýchá nezměrné úsilí lidí, kteří se zde pokoušeli o nemožné ...

Pokus o prvovýstup tímto hřebenem se datuje již z 6. července 1874 – J.W. a F.C. Hartley a švýcarští vůdci Peter Rubi a Peter Kaufmann. Další pokus uskutečnili slavný horský vůdce z údolí Saastalu Alexander Burgener a jeho klient Moritz von Kuffner v roce 1885. Dostali se až k místu zvanému Grossen Turm.

Další pokus uskutečnili 8. srpna 1894 Claude A. MacDonald a Christian Jossi a Peter Bernet z Grindelwaldu. Tehdy dosáhli výšky 3 500 m a sestoupili odtud cestou Lauper-Route!!!

Tady naleznete spoustu velmi zajímavých informací ohledně prvního úspěšného výstupu hřebenem Mittellegi. Japonský horolezec Yuko Maki a horští vůdci Fritz Amatter, Samuel Brawand a Fritz Steuri ho uskutečnili již 10. září 1921!!! A právě Yuko Maki stojí za chatou postavenou na „nejširším“ místě hřebene, přímo u nástupu tohoto famózního hřebene. Tehdy věnoval 10 000CHF vůdcům z Grindelwaldu na vybudování chaty a ta byla v roce 1924 také postavena. K tomuto prvovýstupu mohu dodat, že vylézt ho po tomto velmi uzkém vápencovém hřebenu s poměrně velmi obtížnými skalními pasážemi, bez možnosti výraznějšího jištění a hlavně BEZ FIXNÍCH LAN, byl na svoji dobu obrovský počin!!! Použití 6ti metrové hole s hákem tento zážitek určitě umocnil :-)))

Potom se odehrálo spousta dramat přímo pod touto úzkou hranou, přímo v severní stěně. Spoustu informací naleznete například tady. Já se poprvé setkal s informacemi o této stěně ve velkolepé knížce pana Radana Kuchaře Deset velkých stěn.

Přesně tento den před 75 lety započal historicky první úspěšný průstup severní stěnou - 21. - 24. 7. 1938 Anderl Heckmair, Ludwig Vörg, Heinrich Harrer , Fritz Kasparek. Celý výstup jsem myslel s jakým vybavením do tohoto šíleného podniku šli ...

Michal a nástup na Eiger
Vyráželi jsme společně s Pavlem a Michalem od nás ze Saas Grundu. Když vyrážíte do Bernských Alp nemůžete jet bez peněz a tak se kluci nejprve stavili v bankomatu drive in a trochu ho pumpli :-))) Vyrážíme vláčkem všichni najednou. Pavel si dojde na Monchsjochhutte (3 650 m) sám a tam se chce ještě doaklimatizovat a my ho s Michalem opouštíme se ve stanici Eismeer po krátkém zdržení vláčků. Výstup z této stanice je zážitek, vytesaný tunel, který se uvnitř skály stáčí směrem dolu k ledovci a na jeho koci vystupujeme po skalní rampě na ledovec. Nádherný kout Bernských Alp plný obrovských trhlin, výhledů a my :-). Po ledovci mezi trhlinami míříme ke skalám. Jsou tady pak dvě možnosti, jak se dostat k chatě. Chatař nám ale radí použití té horní. První délka trochu delikátního lezení nás na moment zastavuje, ale pak si zvykáme na lezení v pohorách po vápenci a dál už stoupáme velmi rychle a bez obtíží. Dlouhý traverz po „rampě“ téměř až k chatě a už se rozlížíme z terasy chaty kolem sebe. Jsme velmi vysoko, nad námi se tyčí POUZE náš zítřejší cíl a my si připadáme jako v nebi :-))) Na chatě později listujeme knížkami samozřejmě věnovaných Eigeru. Atmosféra je díky tomuto vyhlášenému vrcholu a také především díky pohodě na chatě fantastická!!!

Jedna česká pohorka padající do severní stěny :-)))
Je tady i skupinka 4 kluků z Čech. Spí ve winterraumu a nechali si u něj schnout své věci. Jenže ... jenže, co se nestalo :-))) U chaty přistával vrtulník a jedna pohora odlétla do severní stěny :-))) Na první pohled velice komická situace, ale na druhou stranu vzniká celkem velký problém. Jak nahoru a nebo spíše, jak se odsud vůbec dostat? Na boso nebo v pantoflích z chaty si to vůbec nedokážu představit ... Plán byl takový, že to zbývající kamarádi zkusí přes vrchol přeběhnout a pak mu jeden z nich přinese boty od jednoho ze zbývajících. Jenže ... jenže, tahle túra není úplná procházka a ti tři se dostávají na Monchsjochhutte (3 650 m) až další den okolo 1.00!!! Nevím, jak se jejich kámoš dostal pryč, ale asi to bylo vrtulníkem :-)))

Michal a výstup na Eiger
Ráno vyrážíme ještě za tmy. Chatař tady geniálně organizovuje starty jednotlivých skupin :-) Nejprve ve 4.00 vstávali tři skupinky místních guidů, ve 4.30 my spolu s dalším guidem ... Nevznikaly tak žádné tlačenice a my tak postupovali svým tempem bez stresu a na POHODU!!!

Noc se postupně vytrácela a východ slunce u Schreckhornu bral dech. Dech bral i neustálý pohled do severní stěny :-))) Lezli jsme postupně, Michala jsem pevně jistil a snažil se tu nádheru neustále dokumentovat. Michal se postupně rozlézal a vše se zakrátko změnilo v pohodové lezení okolo IV. stupně obtížnosti. Jen nově napadnutý sníh nám způsoboval trochu problémy a od půlky jsme komlet lezli v mačkách a to včetně míst na tření :-))). Přeci jen suchá skála je suchá skála. Samozřejmě k pohodovému výstupu pomáhala i fixní konopná lana :-), ale i na nich jsme museli celkem makat. Celý hřeben je maximálně exponovaný a fotogenický!!! Pojďte se tedy pokochat s námi :-)))

Pavel a nástup na Eiger
Vyrážíme vláčkem z Jungfraujochu do stanice Eismeer. Nástup je stejně jako v předchozím případě úplně na pohodu :-)))

Jen na chatě se okolo večeře setkáváme s něčím, co snad ani nemá obdoby :-))) Musím si v tento moment vzpomenout na Libora Rebela Hrozu a musím se vnitřně smát, při vzpomínce na jeho případnou reakci, když se potká s takovým lidským hnusem :-))) My si tím ale nenecháme zkazit náladu a užíváme si krásný podvečer na Mittellegi hutte. Místní pivko v plechovce se severní stěnou Eigru, západ sluníčka s výhledem na dech beroucí hranu a hlavně povídání si o žtivotě s Pavlem ... A navíc je dnes 1. srpna a to je den Švýcarského národního svátku - Schweizer Bundesfeiertag a těšili jsme se na menší oslavu přímo zde na chatě, ale nakonec jsme mohli pozorovat jen ohňostroje v Grindelwaldu ...

A to mne vůbec nenapadne že tady za pár dní dojde k tragédii hned kousek od chaty ...
Nehoda na Mittellegi kousek pod chatou ...

Pavel a výstup na Eiger
Ráno vyrážíme ještě za tmy. Chatař tady geniálně organizovuje starty jednotlivých skupin :-) Nejprve ve 4.00 vstávali skupinky místních guidů, ve 4.45 my ... Nevznikaly tak žádné tlačenice a my tak postupovali svým tempem bez stresu a na POHODU!!!

Noc se postupně vytrácela a východ slunce u Schreckhornu bral dech. Dech bral i neustálý pohled do severní stěny :-))) Lezli jsme postupně, Pavla jsem pevně jistil a snažil se tu nádheru neustále dokumentovat. Pavel se postupně rozlézal a vše se zakrátko změnilo v pohodové lezení okolo IV. stupně obtížnosti. Přeci jen suchá skála je suchá skála a oproti včerejšku jsme si to krásně vychutnávali jen v pohorkách bez maček. Samozřejmě k pohodovému výstupu pomáhala i fixní konopná lana :-), ale i na nich jsme museli celkem makat a vzali si na ně znovu mačky. Celý hřeben je maximálně exponovaný a fotogenický!!! Pojďte se tedy pokochat s námi :-)))

Michal, Pavel a Jungfrau
Dnes musíme dorazit jen na Monchsjochhutte (3 650 m). Při sestupu nemáme kam spěchat, ale i přesto se snažíme dodržovat určitý rytmus, aby si nás případně počasí nepodalo nějakou tou bouřkou :-))) Na chatu dorážíme úplně na pohodu okolo 14.00. Večer ale málem dojde na nejhorší, když nám chatařka chtěla vyjít vstříc a já, díky tomu, málem neudržel večeři, jak se mi udělalo šoufl z jednoho přísedícího. Pavel s Michalem to ale sehráli perfektně a tak jsem se na konec mohl také v klidu najíst :-))) Další den vstáváme ve 3.00, následuje rychlá snídaně a pak celkem rychlý výstup na Jungfrau (4 158 m). Naší snahou samozřejmě není závod, ale jen kazící se počasí ...

Na samotném vrcholu Jungfrau jsme s klukama už před 7.30 a stojíme tam spolu s ostatními a radujeme se z parádního výstupu. Je celkem krásný výhled a počasí zatím jde. Máváme Eigeru a dáme se na sestup. Je tady několik kritických míst a tak si hlídáme především ostatní skupinky, aby nás neohrozili. A když už jsme téměř u vláčku překračujeme obrovskou trhlinu, která tak tvoří pomyslný závěr všech možných nástrah na trase :-)

A dole v Grindelwaldu se ještě stavujeme na perfektním zakončení tohoto našeho velkolepého dobrodružství a dáváme si na závěr výborný obídek v jedné z místních restaurací :-)))