Lavinový svah (Modrý důl)

Studniční hora "Mapa republiky", Modrý důl (mapa)

Studniční hora "Mapa republiky", Modrý důl (zákres)

LAVINOVÁ DRÁHA - ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ

STUDNIČNÍ HORA "MAPA REPUBLIKY", MODRÝ DŮL
    9) Modrý důl

CHARAKTERISTIKA

STUDNIČNÍ HORA "MAPA REPUBLIKY", MODRÝ DŮL
Celý obvod uzávěru Modrého dolu od Studniční hory po jihovýchodní svah Luční hory patří k místům s nejvyšším nahromaděním sněhu (v průměru 5 – 10 m) a také s nejdéle vytrvávajícím sněhovým polem na české straně Krkonoš nazývaným pro svůj tvar Mapa republiky. Lavinovým terénem je prostor právě tohoto pole, kde výška sněhu dosahuje i přes 15 m. Sníh je sem převíván z rozsáhlé náhorní plošiny v okolí Luční boudy při prudkém S, SV až SZ větrném proudění. Sjíždějící laviny (deskové, méně často prachové) těsně míjejí boudu Děvín. Při větších rozměrech lavina dojíždí až k Modrému potoku nebo i do protisvahu. První zpráva o takové lavině je z 27. 12. 1887. Poslední velká lavina se uvolnila 3. února 1987, den po intenzivním sněžení, kdy napadlo 40 cm nového sněhu. V místě odtrhu byl převátý sníh větrem upěchován do 4 m výše a jeho hustota dosáhla 440 kg/m3.

Laviny si v Modrém dole v minulosti vyžádaly i řadu lidských obětí:
(7. 1. 1918 – jedna osoba, 13. 11. 1931 – dvě osoby, 2. 2. 1935 – dvě osoby, 16. 2. 1942 – dvě osoby, 20. 2. 1952 – jedna osoba, v místě dnes stojí Šilhavého kříž).

LAVINOVÁ DRÁHA PODROBNÝ POPIS

9) STUDNIČNÍ HORA "MAPA REPUBLIKY", MODRÝ DŮL

Z hlediska lavinové aktivity se jedná o velmi zajímavý svah. Pokud dojde k pádu laviny, stane se tak v době, kdy jiné lavinové dráhy nejsou aktivní a naopak, když vypadávají všechny lavinové dráhy, Modrý důl nevypadává. Tímto jevem se zabýval již před třiceti lety p. J. Kácovský a M. Vrba (průkopníci lavinových studií u nás). Podmínkou uvolnění laviny je velké množství čerstvého sněhu usazeného při velkých rychlostech větru – tj. při nebo krátce po intenzivním sněžení. Většinou dochází k odtrhu deskové, méně prachové laviny. Poslední velká lavina sjela 3. 2.1985, kdy během 24 hodin napadlo na hřebeni Krkonoš asi 40 cm sněhu (měřeno na pláni u Luční boudy). Cyklóna, která přecházela přes hory, měla rychlost až 140 km/hod. SSZ vítr nahromadil obrovské množství sněhu na závětrný svah Modrého dolu. Druhý den zde došlo k pádu laviny. Svah se odtrhl v šířce 180 m, v odtrhu byly 4 m přefoukaného, větrem ubitého zlomkového a plstnatého sněhu. Jeho hustota dosáhla 440 kg/m3. Lavina projela ve vzdálenosti 20 m od boudy Děvín (obr. na p. 155, 196) a pokračovala až na dno Modrého dolu.

Sběrnou oblast představuje rozsáhlá náhorní plošina v okolí Luční boudy, z níž je za silného S, SZ a SV větru sníh transportován sedlem mezi Luční a Studniční horou na jižní svah Modrého dolu. Sedlo působí jako tryska a sníh je ukládán od Modré stráně až po zimní tyčovanou cestu, která vede od Výrovky k Památníku obětem hor (Kapličce). Původní tyčování v ose silnice se v minulosti muselo až 3x za zimu nastavovat, proto byla zimní cesta posunuta o 150 m výše do svahu. Po velkých vichřicích zůstávají ve sněhu v horní části Modrého dolu a hlavně na hřebeni rýhy (zastrugy, čeřiny) hluboké až ½ m. Podle nich se dá určit směr větru. Rýhy nikdy nejsou ze západního směru, ale vždy ze severního, severozápadního nebo severovýchodního. Východní vítr nemůže do odtrhové zóny nafoukat sníh, protože mu v cestě stojí Studniční hora, totéž platí i pro vítr západní, neboť v usazování sněhu brání Luční hora. Z jihovýchodní části svahu, po němž vede silnice (tj. od začátku cesty Koňky po Kapličku), se laviny neuvolňují. Je to proto, že celý uzávěr Modrého dolu má tvar písmene C, tahové a tlakové síly se soustřeďují do jednoho bodu – tj. do odtrhové zóny pod sedlem mezi Luční a Studniční horou – a tam padají laviny. V ostatních částech působí plazení sněhu.

Poznámka:
Zájem o lokalitu Modrý důl byl i v minulosti mimořádný, o čemž svědčí některé staré literární údaje (VRBA 1969). Také v posledních 50 letech se Modrý důl stal, díky svým výjimečným sněhovým poměrům, několikrát předmětem zájmu jak odborníků na sněhovou problematiku, tak i provozovatelů sportovních areálů.

Prof. Jeník v roce 1958 publikoval jednu z prvních studií týkajících se vztahu vegetace k lavinovým drahám (JENÍK 1958), dr. Vulterin se věnoval problematice větrného proudění (VULTERIN 1969), sněhovou akumulací se podrobněji zabýval Vrba (VRBA 1964), dále VRBA et SPUSTA (1975) a zhodnocením svahu z hlediska možnosti jeho využití jako sportovního areálu kolektiv autorů vedený ing. Fantou (SÝKORA, BĚLOCHOVÁ, FANTA 1973). V této souvislosti je vhodné připomenout i dosud nepublikované záznamy o osudu prvního projektu tohoto druhu z let 1958–1963 tak, jak je poskytl ing. Vrba (VRBA 1996 m.s.).

”Tehdejší krajský výbor ČSTV v Hradci Králové, do jehož správy patřila málo využívaná Luční bouda, rozhodl postavit sedačkovou lanovku z Modrého dolu (s přestupní stanicí na Studniční hoře) až na Luční boudu. K tomu měl být na jižním svahu Studniční hory vybudován sportovní areál se skokanským můstkem, několika sjezdovými tratěmi a dojezdovým stadionem, vše v těsné blízkosti lavinového pole. Protože v té době spadala pod uvedený útvar ČSTV i Horská služba oblasti Krkonoš, došlo ve věci k jednání na krajském výboru ČSTV v Hradci Králové. Za HS byli na jednání delegováni O. Štětka, J. Šourek, Z. Pelc a M. Vrba. Úkolem jmenované skupiny bylo vysvětlit nesmyslnost a nebezpečnost projektu a zabránit tak jeho realizaci. Jak bylo tehdy zvykem, označil se projekt za záležitost politickou a úředníci ČSTV proto zamítali jednu námitku za druhou. Jediný argument, který vyvrátit nemohli, a který proto obstál, byť s výhradou doložení objektivního měření, byla citace z Knihy ”Heimatkunde des Hohenelber Bezirkes” (JIRÁSEK 1915), že v Modrém dole (zřejmě v odtrhové zóně lavin) dosahuje výška sněhové pokrývky až 20 m! Horská služba dostala za úkol tento údaj objektivně přeměřit a doložit. Do té doby bylo jednání o projektu odloženo.

Tenkrát teprve začal zájem o výšku zasněžení lavinového pole v Modrém dole. Realizace měření byla svěřena M. Vrbovi a J. Messnerovi. Úkol to nebyl snadný, protože v zimním období je lavinové pole nepřístupné. Vymysleli jsme a uskutečnili dvojí druh měření. Výška zasněžení se měřila pomocí 12 m vysokého, do terénu zabetonovaného a ocelovými lany ukotveného stožáru, barevně členěného po metrových dílech, aby se dal pozorovat dalekohledem z bezpečné vzdálenosti. Jedním z argumentů byla i deformace sloupů sedačkové lanovky plazivým sněhem. K tomu účelu se zabetonovala do terénu ocelová lešenářská trubka. Měření probíhalo ve třech zimních obdobích, a to: 1958/9, 1961/2, 1963/4. Prováděl je J. Messner. Výsledky sdělil interním sdělením HS ve Špindlerově Mlýně v roce 1964. Konstatoval, že měření bylo obtížné pro velmi klimaticky a sněhově různorodé podmínky v oněch po sobě následujících letech a pro velice častou sníženou viditelnost, bránící i po řadu dní pozorování. Messner došel k závěru (nikoliv exaktnímu), že za podprůměrných sněhových podmínek byla naměřena na pozorované lokalitě výška sněhu 3,5–8 m, zatímco za příznivých sněhových a větrných podmínek může dosáhnout akumulace sněhu výšky 10–15 m.

Měrný stožár byl každým rokem těsně u země zlomen a ocelová trubka přimáčknutá plazivým sněhem těsně k zemi. Pro srovnání uvádím, že Jeník v roce 1958 odhadl hranici výšky sněhových polštářů v lavinovém poli Modrého dolu mezi 4–8 m.

Projekt sportovního využití Modrého dolu mezitím po řadě diskusí padl, takže další měření se už nekonalo.”

V současné době jsou předmětem odborných diskusí výsadby kosodřeviny v alpinské oblasti Krkonoš, mj. i v oblasti Modrého dolu a jeho širšího okolí. Pokud by došlo v prostoru mezi Luční boudou, Studniční horou, Kapličkou a Luční horou k osázení klečí, pak by Modrý důl přestal být Modrým dolem, neboť by se podstatně změnily podmínky pro ukládání sněhu. Nastala by situace podobná jižnímu svahu Malého Šišáku, kdy klečové porosty by ”zachytily” nejméně 30 % sněhových srážek a teprve až by byly zcela zakryty sněhem, postupně by se závěj posouvala směrem ke hraně a za hranu Modrého dolu. To znamená, že by Modrý důl přišel nejméně o polovinu současné sněhové pokrývky a sníh by zde mizel mnohem dřív než v současnosti. I z tohoto důvodu jsou již realizované výsadby kosodřeviny na severním svahu Studniční hory nevhodné. Rovněž výsadby kosodřeviny na svahu do Modrého dolu v úseku pod asfaltovou cestou ke Kapličce jsou zásahem proti přírodnímu vývoji. Kleč by zde sama o sobě nevyrostla, protože masy sněhu nedovolí ani uchycení ani přežití případných semenáčků. Vzrostlé sazenice, které zde byly vysázené, se už na svahu udrží, i když jsou deformované – a budou negativně ovlivňovat přirozený vývoj svahu.

NEBEZPEČÍ PRO TURISTY

Lavinový svah přetíná zimní turistická cesta z Výrovky do Pece pod Sněžkou přes Studniční Boudy. Další cesta vede kousek níže právě na Studniční boudy. Při vstupu do Modrého dolu, jak od spodu tak i ze shora, je prostor zřetelně označen jako lavinový!

SESUVY LAVIN, NEHODY, TRAGÉDIE

27. prosince 1877
V Modrém dole se sesunula obrovská prachová lavina, která o pár metrů minula dvě boudy obývané jen v létě a vyjela přes hluboce zaříznuté údolí Modrého potoka až do protisvahu, kde zničila kus lesa (60 plnometrů dřeva). Stopy této laviny bylo možné pozorovat dlouhá desetiletí
(Vrba 1969)

7. leden 1918
V Modrém dole zahynul pod lavinou W. Hofer
(Vrba 1969)

13. listopad 1931
V Modrém dole byli usmrceni lavinou F. Spohn a J. Scholz
(Vrba 1969)

2. února 1935 - 8 obětí vichřice a lavin v jednom dni
V nočních hodinách jel lesní kontrolor panství Maršov Renner doprovodit dceru a její přítelkyni z Prahy. Při návratu od „Stirnel“ do Modrého dolu ke Sněžné jámě na Studniční hoře, známé lavinovým nebezpečím, je zachytila lavina. Slečna Rennerová byla lavinou odhozena stranou a po volání o pomoc zachráněna lyžaři. Její otec a pražská slečna byli druhý den vyproštěni mrtví
(Dix, Kronika Pece)

20. února 1952 - tragédie Štěpána Šilhavého
Skupina lyžařů šla za silného sněžení nahoru po pravé straně prudkého spádu s lyžemi na nohou na Studniční, že pod hřebenem přejedou napříč svahem a tam budou jezdit. První stoupal nejstarší a nejzkušenější lyžař Štěpán Šilhavý, za ním Bruno Žáček (nevlastní syn majitele chalupy Na Výsluní), potom Petr Šilhavý, za ním jeho otec Petr Šilhavý a potom ještě jeden chlapec. Při výstupu, který se stával stále těžším, šli proti sněhu a větru, a tak když Štěpán byl na úrovni nejprudšího svahu, dal povel k přejezdu. První vyrazil Bruno a jel bez zastavení, až prakticky přejel na druhou stranu. Š těpán asi ve dvou třetinách jízdy zastavil a začal čistit skluznici, jelikož sníh byl lepivý. Odskokem začal sjíždět dolů prudkým svahem. Petr již také vyjížděl, ale stále se všichni dívali na Štěpána, který udělal asi tři dlouhé oblouky, když uslyšel podivný zvuk. V tu chvíli se s ním utrhla lavina. Teprve potom začal být slyšet rachot. Petr, který již jel, se přeci jenom zastavil, protože slyšel, jak na něho otec volá, ať ihned jede do lesa. Lavina ho přesto smetla a on se ocitl pod ní. Byl to však jen okraj laviny, takže se mu podařilo postavit na nohy. To už k němu jel jeho otec a pomohl mu vyprostit se, neboť byl ve sněhu doslova uvězněn až po pás. Měl zlomenou lyži a byl v šoku, jinak se mu nic nestalo. Třetí chlapec, který šel s nimi, byl zasypán do výšky bot. Všichni vypovídají, že Štěpána viděli naposledy při utržení laviny a že hned zmizel pod sněhem. Jeho tělo bylo nalezeno až dva měsíce po neštěstí.
(Břetislav Vejvoda podle přímých účastníků neštěstí)

2. března 1985 - moje první lavina
V noci se sesula obrovská samovolná lavina v Modrém dole. Dojela až pod chatu Děvín, kde právě probíhal lyžařský kurz a ještě v ten samý den (za špatné viditelnosti a vánice) studenti lyžovali v místech, kam až lavina dojela a kde lavinový nános vytvořil několikametrové hromady promíchané částmi stromů. Sněhové kry rozlámané a nakupené těsně pod strmým odtrhovým úsekem dosahovaly výšky 3 - 5 metrů. Vypadalo to jako když jdete mezi domy. V momentě sesuvu jsme všichni spali na chatě a nikdo z nás si vůbec ničeho nevšimnul, až ráno jsme všichni s hrůzou zjistili, co se vlastně stalo a jaké jsme měli všichni neskutečné štěstí. Na místě se pohybovalo cca 25 dětí s učiteli. Bylo to mé první setkání s lavinou ...
(Kořízek)

8. prosince 2001
V Modrém dole na Mapě republiky za krásného počasí stoupala skialpinistka se psem vlevo těsně vedle lavinového svahu. Když se dostala do vrchních partií, sníh se pod ní rozlámal do tvrdých desek a sesunul se dolů. Ona i pes zůstali při sesuvu na jedné z ker a nakonec spadli dál dolů, mimo dosah laviny. Měli neskutečné štěstí.
(Kořízek)

21. prosince 2008
Okolo 14.30 najížděli do svahu dva skialpinisté. Jeden čekal v horní části bokem. Druhý podjel svah a pak došlo k sesuvu. Naštěstí se lavina zastavila poměrně brzy. Délka laviny dosáhla cca 250 m. 26. prosince došlo k sesuvu laviny o kousek vedle v Pramenném dole a zahynula při tom skialpinistka.
((Kořízek)

12. prosince 2012
Přestože v Krkonoších ještě není dostatek sněhu, začínají se tvořit souvislejší úseky především v závětrných prostorech lavinových svahů. Sněhový profil nemá vůbec žádný základ a kromě těchto ojedinělých míst se vlastně nedá ani pořádně projet (lyžař se propadá na kameny, trávu, borůvčí, ...).

Parametry laviny:
Na poměry Modrého dolu se nejednalo o velkou lavinu, ale i takto budí respekt. Jednalo se o základovou lavinu. Šířka odtrhu cca 120 m, délka dráhy cca 250 m a výška odtrhu byla v průměru okolo 0,5 m a nejvyšší odtrh 2,2 m!!!

Celkový průběh Nejednalo se o samovolný sesuv. Do svahu postupně najeli dva lyžaři. Oba najížděli v nejprudším úseku středem. První najel přímo, bez zatáček a až po projetí nejprudšího úseku začal brzdit a zatáčet. Zastavil v dolní části a čekal na svého kamaráda. Druhý najel obdobně, ale v neprudším úseku si trochu přibrzdil. V tomto okamžiku se začala trhat nafoukaná deska a to zprava doleva (z pohledu odspodu). Jedoucí lyžař rychle zareagoval a podařilo se mu z laviny vyjet. První lyžař, který čekal dole, byl ale lavinou zasažen. Naštěstí se mu podařilo předtím alespoň trochu rozjet a ujíždět pryč. Lavina ho zasáhla zezadu (cca do výšky 1 m). Zásah ustál a naštěstí ho lavina vyvezla do boku své dráhy. Dalším zasaženým byl pes, který se z laviny také dostal bez následků. ((Kořízek)

10. února 2015
Podrobný rozbor unikátní samovolné laviny, zákresy do fotografií a map, sněhové profily a spoustu dalších informací opět z naší dílničky
Lavina v Modrém dole - podrobný rozbor.pdf
(Kořízek)

FOTOGALERIE

MAPA