PALCOVÁ METODA PRO STABILITU SNĚHOVÉ POKRÝVKY
V posledních letech se pracovníci Střediska lavinové výstrahy Bavorského zemského úřadu pro životní prostředí
intenzivně zabývali dvěma testy stability sněhové pokrývky Extended Column Test (ECT) a Kleiner
Blocktest (KBT). Ukázalo se, že výsledky obou testů jsou velmi srovnatelné a že KBT i ECT jsou
stejně vhodné pro vyjádření ke stabilitě sněhové pokrývky. Vyvinuli proto nástroj, s jehož pomocí lze
výsledky testů sněhové pokrývky přímo převést na konkrétní informace o riziku uvolnění sněhových deskových
lavin na jednotlivých svazích. Vyžaduje to základní znalosti z lavinové problematiky a způsobu
provedení obou testů.
Text, obrázky: Christoph Hummel, Franziska Ehrnsperger a Thomas Feist
TIP:
Pro milovníky zimních sportů je obzvláště důležité, aby si uvědomili, zda a jakou další zátěží mohou být
laviny v daném momentě uvolněny.
NOVÉ STUPNĚ STABILITY SNĚHOVÉ POKRÝVKY - EAWS
Asociace
evropských lavinových výstražných služeb (EAWS) revidovala matici pro stanovení stupně lavinového
nebezpečí (viz obr. 1). A v průběhu tohoto doplnění byly zavedeny a definovány čtyři stupně stability
sněhové pokrývky.
Zejména pro milovníky zimních sportů je důležité rozpoznat, zda se sněhová desková lavina může uvolnit
a případně díky jak velkému dodatečnému zatížení. Jinými slovy, hrozí uvolnění laviny, když sjíždím
tento svah na lyžích nebo ne?
ČTYŘI NOVÉ TŘÍDY STABILITY O TOM POSKYTUJÍ CELKEM KONKRÉTNÍ INFORMACE:
Velmi špatná stabilita - znamená, že lavina se může uvolnit i samovolně, tedy bez dodatečného
zatížení.
Špatná stabilita - znamená, že sněhová lavina může být uvolněna i díky malému dodatečnému
zatížení.
(například jednotlivý lyžař / snowboardista jedoucí zlehka, bez pádu; osoba na sněžnicích; skupina s dobrými
a neustále dodržovanými rozestupy (minimálně 10 m))
Střední stabilita - pokud může být sněhová lavina uvolněna pouze díky velkému dodatečnému
zatížení.
(například dva nebo více lyžařů / snowboardistů a pod. bez rozestupů; jednotlivý pěší turista / horolezec)
Dobrá stabilita - znamená, že lavinu buď nelze běžně uvolnit nebo ji uvolníte pouze při
extrémním dodatečném zatížení.
(např. rolba, výbušniny, …)
Obr. 1 Nová matice EAWS pro stanovení stupně lavinového nebezpečí. Dvě dříve oddělené matice pro samovolné
uvolnění a uvolnění v důsledku dodatečného zatížení byly převedeny do jedné matice.
Současně byly vytvořeny čtyři třídy stability sněhové pokrývky: "velmi špatná", "špatná", "střední" a
"dobrá" stabilita. Třída stability "dobrá" není v matici uvedena, protože se rovná "nelze očekávat žádné
laviny", a proto automaticky vede k 1. stupni lavinového nebezpečí.
Obr. 2 Čtyři třídy stability sněhové pokrývky EAWS a jejich význam z hlediska rizika uvolnění laviny.
STRUKTUROVANÝ POSTUP HODNOCENÍ NEBEZPEČÍ DESKOVÉ LAVINY
Obr. 3 Schematické znázornění strukturovaného postupu pro analytické posouzení nebezpečí uvolnění sněhové
desky na jednotlivých svazích. "Procesní myšlení" se týká pochopení vzniku a přeměny struktury sněhové
pokrývky a přenositelnosti lokálně získaných poznatků o struktuře sněhové pokrývky na celkový terén. Termín
"Pohled do sněhové pokrývky" označuje vše, co vede k získání znalostí o lavinovém nebezpečí prostřednictvím
vědomého zkoumání struktury sněhové pokrývky (např. testy sněhové pokrývky).
Během analytického posouzení rizika sněhové deskové laviny kontrolujeme z bezpečného místa, zda na daném
svahu existují fyzikální podmínky pro pád sněhové deskové laviny.
Na konkrétním svahu musí být přítomny základní fyzikální podmínky pro sesuv
sněhové desky:
Jedná se o:
- Sklon svahu > 30°
- přítomnost desky a slabé (nestabilní) vrstvy
Zatímco sklon svahu lze snadno určit, odpověď na druhý problém musíme hledat uvnitř sněhové pokrývky.
Pomocí analytického uvažování a informací z lavinové předpovědi hledáme v terénu místo, které má z hlediska
struktury sněhové pokrývky srovnatelné podmínky s jednotlivými posuzovanými svahy, ale na které se můžeme
bezpečně dostat, aniž bychom se samozřejmě vystavili nebezpečí. V ideálním případě navíc hledáme místo
s mírně podprůměrnou vrstvou sněhu.
Poté se na tomto místě podíváme do sněhové pokrývky a hledáme odpovědi na následující otázky:
- Existuje zde kombinace desky a slabé (nestabilní) vrstvy?
- Pokud ano, jaké vlastnosti mají obě vrstvy a jak tyto vlastnosti posoudit z hlediska možnosti vzniku
a následného šíření trhlin, zlomů?
- A pozor, jaké procesy vedly ke vzniku této struktury sněhové pokrývky?
A samozřejmě další důležitá otázka:
- Lze očekávat, že tyto procesy probíhaly i v jednotlivých posuzovaných svazích v okolí?
Pokud je odpověď na poslední z těchto otázek "ano", pak lze provést posouzení rizik pro daný individuální
svah. V rámci rozhodovacího procesu s ohledem na rizika pak můžeme zvolit vhodná opatření k řešení daného
nebezpečí.
Ve zkratce:
1) Deska a slabá (nestabilní) vrstva?
2) Vlastnosti obou vrstev – tloušťka, druh sněhu, velikost zrn, tvrdost?
3) Možnost vzniku a následného šíření trhlin, zlomů?
4) Jaké procesy vedly ke vzniku těchto vrstev?
5) Co svahy v okolí, je to podobné?
Testy stability sněhové pokrývky - vhodné pouze pro suché sněhové desky
TESTY SNĚHOVÉ POKRÝVKY ECT A KBT
Existuje řada testů stability sněhové pokrývky pro posouzení rizika suchých sněhových deskových lavin.
KBT se osvědčil v Bavorské lavinové výstražné službě. Na mezinárodní úrovni ECT převážil nad složitějším
"Rutschblockem" (RB) díky své praktičnosti. Až donedávna však neexistovala žádná jednoduchá a intuitivní
metoda, která by vedla přímo z výsledku testu k výroku o stabilitě. Většina dosud publikovaných interpretací
zkoušek byla vyvinuta ve vědeckém kontextu a pro praktické použití je jejich vhodnost omezená. A pro praktické
použití jsou vhodné pouze částečně.
V průběhu posledních tří zim se toto podařilo. Bavorské středisko lavinové výstrahy zařadilo do výcviku
Bavorské lavinové výstražné služby kromě KBT také ECT. Bavorská lavinová výstražná služba se intenzivně
seznámila s těmito oběma testy a jejich výhodami a samozřejmě nevýhodami.
Největší rozdíl v provedení testů je směr, ze kterého se je testovací blok zatěžován: ze strany v KBT
a ze shora v ECT. V praxi oba testy poskytují srovnatelné výsledky a navíc se vzájemně doplňují a především
potvrzují.
CO TO ZNAMENÁ?
Někdy se výsledky testů na stejném místě mohou výrazně lišit od sebe navzájem.
Pokud tomu tak je, pak jeden z testů obvykle odhalí potenciální slabou (nestabilní) vrstvu, kterou
druhý "přehlédne".
V mnoha situacích je proto smysluplné provést oba testy!
S KBT lze slabé vrstvy spolehlivě odhalit i ve velkých hloubkách nebo v měkkém sněhu.
ECT zase poskytuje jasnější informace o vzniku a šíření trhlin.
S pomocí znalostí, které kompetentní tester získá při pohledu do sněhové pokrývky, a pochopení toho, které
procesy probíhají ve sněhové pokrývce, lze obvykle vše zjistit a případné rozdíly vysvětlit. Tímto způsobem
lze dospět k jasným a především bezpečným závěrům a užitečným tvrzením o sněhové pokrývce a její stability.
Obr. 4 Malý blokový test (KBT) Pomocí KBT lze spolehlivě odhalit slabé (nestabilní)
vrstvy i ve velkých hloubkách nebo při měkké sněhové pokrývce.
Obr. 5 Rozšířený sloupcový test (ECT) často poskytuje jasnější informace o vzniku
a šíření trhlin.
Obr. 6 Stupně zatížení pro KBT a ECT.
PALCOVÁ METODA - OD VÝSLEDKU TESTU KE TŘÍDĚ STABILITY
Testy sněhové pokrývky poskytují informace o pravděpodobnosti vzniku trhlin a jejich šíření. Pomocí nově
vyvinuté Palcové metodě se oba faktory nejprve posuzují odděleně a teprve poté se zkombinují.
Výsledky zkoušek ECT a KBT mohou být jednoduchou metodou k určení čtyř stupňů stability sněhové pokrývky
EAWS (srov. (viz obr. 3):
PRVNÍ PALEC: VZNIK TRHLINY, LOMU
Úroveň zatížení, při které dojde ke vzniku trhliny, zlomu, je ukazatelem tendence působení slabé (nestabilní)
vrstvy ke vzniku této trhliny (zlomu). V rámci ECT pomáhají hraniční "lomová čísla" 11 a 22 přiřadit výsledky
zkoušky do tří kategorií "pravděpodobný vznik lomu" (= palec dolů), "možný vznik lomu" (= palec ve střední
poloze) a "nepravděpodobný vznik lomu" (= palec nahoru). U KBT se jedná o tři stupně, kterými je testovací
blok poklepáván (lehké, mírné nebo silné poklepávání). Zkušení uživatelé KBT mohou při posuzování iniciace
trhliny otočit palec ve směru "méně nebezpečné", pokud je iniciace trhliny nepravděpodobná vzhledem k
hloubce slabé (nestabilní) vrstvy a tvrdosti sněhu nad ní.
DRUHÝ PALEC: ŠÍŘENÍ TRHLINY
Druh trhliny, lomu je ukazatelem toho, zda se lom může ve slabé (nestabilní) vrstvě šířit. Výsledky ECT
s úplným šířením lomu (ECTP) odpovídají hladkým lomovým plochám v KBT (= palec dolů), výsledky ECT s částečným
šířením lomu (ECTpp), stejně jako drsné lomové plochy v KBT, je třeba klasifikovat jako střední (= palec
uprostřed) a výsledky ECT bez šíření lomu (ECTN), stejně jako výsledky KBT se stupňovitými lomovými plochami,
lze považovat za indikaci, že se lomy ve slabé vrstvě nešíří (= palec nahoru).
KOMBINACE VZÁJEMNÝCH POLOH PALCŮ
vede k jedné ze čtyř tříd stability EAWS, jak je znázorněno na obr. 7.
V rámci strategie řízení lavinových rizik je třeba posoudit riziko uvolnění laviny tímto způsobem také
s ohledem na bezprostřední následky případného pádu laviny.
S přihlédnutím k "lidskému faktoru", kterému se zejména v rekreačním sportu nikdy nevěnuje příliš velká
pozornost, lze pak odvodit správná opatření v chování: například dodržování bezpečnostních rozestupů při
výstupu, důsledná jízda po jednom při sjezdu nebo vyhýbání se jednotlivým podezřelým svahům a volba bezpečnější
alternativy.
Obr. 7 Metoda palce pro převod výsledků testů ECT nebo KBT do jedné ze čtyř tříd stability sněhové
pokrývky EAWS.
ZÁVĚR
Bavorská lavinová výstražná služba již úspěšně vyzkoušela metodu palce v kurzech. Začátečníci i pokročilí
lyžaři dokázali během krátké doby převést výsledky testů do spolehlivých výroků o stabilitě sněhové pokrývky.
Předpokladem pro to je naučit se pomůcky pro dva testy sněhové pokrývky.
Ti, kteří mají větší základní znalosti, mohou při analýze sněhové pokrývky získat další informace (struktura
sněhové pokrývky, tvrdost a tvary zrn jednotlivých vrstev atd.), které lze využít k dalšímu upřesnění
hodnocení rizik. Zejména informace o tloušťce a tvrdosti vrstvy (vrstev) ležící nad slabou (nestabilní)
vrstvou mohou ovlivnit výrok KBT o vzniku trhlin ve směru "lepší stability".
Protože však oba aspekty mají tendenci chovat se v opačném směru, pokud jde o potenciální velikost laviny,
vyžaduje použití této volnosti při interpretaci testu větší znalosti lavinové vědy.
Na zavedení ECT do výcviku bavorského lavinového výstražného střediska nyní navazuje metoda palce, praktický
a standardizovaný postup pro vzájemnou interpretaci výsledků testů KBT a ECT k posouzení nebezpečí suchých
deskových lavin. Lavinové komise mohou pomocí palců jasně komunikovat jako skupina a středisko lavinové
výstrahy od této novinky očekává, že v budoucnu zajistí ještě jednotnější informace od svých pozorovatelů
v terénu.
Zkušení skialpinisté, freerideři, ... mohou tuto metodu využít k lepšímu ověření informací z hlášení lavinové
situace v terénu.
Každý test sněhové pokrývky není v zásadě ničím jiným než selektivním pozorováním komplexní reality.
Proto
by se výsledek testu neměl při posuzování rizika a následném rozhodování - lyžovat či nelyžovat - nikdy
přeceňovat.
Nicméně každý, kdo provádí mnoho testů sněhové pokrývky, kdo se učí o lavinách a cvičí se při pohledu
na sněhovou pokrývku v kombinaci s uvedeným analytickým myšlením, si dlouhodobě vylepší své schopnosti
při posuzování jednotlivých svahů.