Klasifikovat nebo hodnotit výstupy není vůbec jednoduchá věc. Většinou se vždy jedná o subjektivní pocity a s reálem to má velmi málo společného.
Navíc právě u výstupů v Alpách (nebo v horách obecně) je velkým problémem aktuální stav jednotlivých tras (sníh, vylednění, jištění, stav ledovce, skal, ...). Také si určitě sami uvědomujete, že při hodnocení výstupů je také moc důležité, v jakém stavu se nacházíte i vy sami ...
Oblíbená a jednoduchá třístupňová klasifikace, je takovou klasickou ukázkou, která sice zcela jasně popisuje něčí situaci, ale co to přinese vám, je těžké dopředu říct ...:Ale, aby jste měli co nejlepší informace a mohli si tak perfektně naplánovat túru, potřebujete se dostat k jádru věci ...
V této kapitole se vám pokusím představit problematiku klasifikace obtížnosti především našich túr a zároveň tady uvedu některé další stupnice obtížnosti se kterými se můžete při plánování horských túr setkat.
Stanovení technické obtížnosti pro pohyb na skále bylo vlastně základem klasifikování v horolezectví vůbec. Tady vzniklo hodnocení pro sportovní lezení, skialpinismus, ledy a posléze i pro bouldering. Použití stupně obtížnosti dle těchto klasifikací předpokládá volné lezení, tedy lezení bez umělých pomůcek nebo jiné dopomoci.
„Skalní“ klasifikace se používá většinou pro více délkové výstupy v horách či velkých skalních oblastech. Oproti klasifikaci sportovní je mírně posunuta co se týče technické obtížnosti i když používá stejná označení. Příklad: Vylézt v horách 6+ je sice pravděpodobně stejně náročné jako v 15 metrové cestě též za 6+, ale technická obtížnost vlastního klíčového kroku je v krátké cestě vyšší než v dlouhé mnoha délkové cestě. Hranice mezi skalním a sportovním lezením je velmi labilní a nejednoznačná.
Dále je potřeba také uvést fakt, že je více než rozumné všímat si kromě číselného označení stupně obtížnosti i jména autorů cest a termínu prvovýstupů. Byly doby, kdy byly klasifikace ze shora omezeny (VI. stupeň UIAA byl tzv. maximum). A protože se někteří autoři „skromně“ domnívali, že rozhodně nelezou tak dobře, dávali ohodnocení třeba V+, reálná obtížnost je pak ale třeba VIII -!!!
Srovnávací tabulka, kterou zde uvádím je jen přibližná a ilustrační, nechci tady rozviřovat diskusi jestli absolutně přesně zobrazuje veškeré niance.
Srovnávací tabulka obtížností jen poukazuje na rozmanitost lidské fantazie a především poukazuje na fakt, že v samotném počátku byly lezecké komunity hodně izolované ...
V posledních letech se k ohodnocování technických obtíží pomalu ale jistě přidává navíc aspekt psychiky
...
Scales
of difficulty in climbing
(Srovnávácí klasifikace mnoha regionů a jejich porovnání)
Vzhledem k tomu, že v rámci hodnocení horských výstupů se opíráme o UIAA klasifikaci skalního lezení
a také vzhledem k tomu, že se jedná asi o nejuniverzálnější klasifikaci, pokusím se ji přiblížit detailněji.
Původní stupnice UIAA byla vyvinuta dlouho před vznikem moderního sportovního lezení, a proto se na dnešní
požadavky vztahuje pouze částečně. Je označen římskými číslicemi a pohybuje se od I do VII. Měřítko UIAA
používané dnes bylo proto rozšířeno a nyní dosahuje úrovně obtížnosti 11+, ačkoli od osmé úrovně neexistuje
žádná doslovná definice, ale s vyššími číslicemi jsou zvýšené nároky na lezecké schopnosti, postavu a
psychiku.
Aby se pro vás situace trochu zjednodušila a stále jste někde nehledali, co která značka vlastně znamená,
přiřadil jsem jednotlivým stupňům písmenka podle Abecedy - A, B, C, D, E, ...
stupeň | POPIS (SKALNÍ LEZENÍ) |
---|---|
I Mírné obtíže |
Nejjednodušší forma horolezectví (není to již lehký pěší terén!) Ruce potřebné pro rovnováhu. Začátečníci navázání na lano. Pozor na závratě! |
II Mírné obtíže |
Pohyb s jednoduchou kombinací stupů a chytů (tříbodová technika). |
III Střední obtíže |
Doporučuje se středně bezpečné zajištění na exponovaných místech. Vertikální úseky nebo převisy s dobrými chyty vyžadují fyzickou námahu. |
IV Velké obtíže |
Vyžadovány značné zkušenosti s lezením. Delší lezecké úseky obvykle vyžadují několik postupových jistících bodů. |
V Velmi velké obtíže |
Rostoucí počet postupových jistících bodů. Větší fyzické požadavky, horolezecká technika a zkušenosti. |
VI Extrémní obtíže |
Vyžaduje nadprůměrnou schopnost a dobrou úroveň techniky. Skvělá expozice, často kombinovaná s malými místy. Dobré podmínky jsou obvykle předpokladem k úspěšnému výstupu. |
VII Neuvěřitelné obtíže |
Dosažitelné pouze díky zvýšeného tréninku a vylepšeného vybavení. Zásadní je schopnost akrobatického lezení a ovládání vyspělých bezpečnostních technik. |
VIII - XI+ Neuvěřitelné obtíže |
Slovní definice zde není možná. To je další nárůst obtíží, kterým je třeba čelit, což klade stále větší nároky na lezecké dovednosti a fyzický a duševní výkon. |