Lavinová šňůra - účinnost, historie
Colin Fraser ve své knize The Avalanche Enigma z
roku 1966 uvádí k historii lavinové šňůry: „Použití lavinových šňůr sahá více jak 100 let k bavorskému
horolezci Eugenu Oertelovi. (lavinové šňůry se někdy také nazývaly Oertel´sche Lawinenschnur).
V Coloradu se první zmínka datuje již od roku 1908, kdy Ouray Herald (13. listopadu) opakoval návrh, aby
horníci v San Juans začali používat „stužky klouzající po sněhu“, aby se chránili při cestě do a z dolů.“
Princip je jednoduchý. K opasku dotyčné osoby je připevněna přibližně 15 metrů dlouhá červená šňůra (podobná
jako šňůra padáku). Při lyžování, jízdě na snowboardu nebo při chůzi je šňůra táhnuta za osobu. Předpokládá
se, že pokud je osoba zasypána v lavině, výrazně barevná šňůra zůstane na povrchu sněhového nánosu. Právě
kvůli výrazné barvě by šňůra mohla být snadno patrná pro kamarády. Komerční lavinové šňůry mají kovové
označení každý jeden až tři metry, které navíc ukazují směr a vzdálenost k oběti.
Použití lavinových šňůr sahá více jak 100 let k bavorskému horolezci Eugenu Oertelovi
(lavinové šňůry se někdy také nazývaly Oertel´sche Lawinenschnur
Eugen Oertel (1867 - 1944)
Jeho lavinové studie prohloubily kromě pádu kamenů i znalosti nejnepředvídatelnějšího a nejasnějšího nepřítele
turistů. Jedním z plodů těchto dlouhotrvajících pozorování je vynález lavinové šňůry pojmenované po něm.
Oertel samozřejmě zveřejnil své zkušenosti ve prospěch všech, kteří se dokážou bránit proti přírodním
silám v horách v četných spisech a pojednáních, v novinách a časopisech a v kompaktním, ale jasném a jasně
uvedeno v prvním svazku knihovny Bergwacht.
Lavinové šňůry se staly součástí výbavy rakousko-uherských alpských jednotek během První světové války.
Během 1. světové války byl Oertel jedním ze zakladatelů prvního bavorského praporu se sněžnicemi (bayerischen
Schneeschuhbataillons).
JAK JE UŽITEČNÁ LAVINOVÁ ŠŇŮRA?
Lavinové šňůry byly populární ve své době populární a tyto šňůry byly považovány za účinné, přestože
nikdy nebylo prokázáno jejich pozitivní využití!
Sám Colin Fraser v knize The Avalanche Enigma, 1966 , napsal bez jakýchkoliv statistik tezi: „lavinová
šňůra zachránila mnoho životů“.
Je ale zajímavé, že jím uvedené případy byly právě opačné:
Člen horské služby byl zavalen lavinou a uvolnil přitom lavinovou šňůru, zachráněn byl jen díky tomu,
že mu nad sníh trčela jedna rukavice, zatímco šňůra samotná byla celá pod sněhem
Starší příklad člena horské služby, který byl stržen lavinou s vypuštěnou lavinovou šňůrou, on sám zůstal
zasypán částečně, zatímco lavinová šňůra byla celá pod sněhem.
Oertel´sche Lawinenschnur - rozměry
MELCHIOR SCHILD, SLF
V 70. letech minulého století Melchior Schild ze Švýcarského federálního institutu pro výzkum sněhu a
lavin (SLF) přezkoumal 30 let švýcarských lavinových nehod a záchrany v letech 1944/45 až 1973/74. Z celkového
počtu 2042 lavinových obětí našel pouze sedm případů, kdy byly použity lavinové šňůry. V pěti případech
byla část šňůry viditelná na povrchu, ale také i části těl obětí. V šestém případě byla oběť zcela zasypána,
ale část šňůry byla viditelná. Tato oběť bohužel zemřela na zranění. V sedmém případě byla oběť zasypána
úplně včetně lavinové šňůry. Tu nakonec nalezl lavinový záchranný pes, ale šňůra byla od oběti oddělena.
Její tělo bylo nalezeno až mnohem později.
Oertel´sche Lawinenschnur - detail šňůry
THE AVALANCHE BOOK
V knize The Avalanche Book z roku 1986 (Knox Williams a Betsy Armstrong) uvádějí studii
z počátku sedmdesátých let, kdy byly lavinové šňůry testovány na figurinách ze pytlů písku. Figuríny byly
umístěny na strmých svazích, kde došlo k odstřelení laviny. Zkoušky ukázaly, že část lavinových šňůr zůstala
na povrchu pouze ve 40%. Dalších 60% času byl kabel úplně pohřben spolu s figurínou. Obvykle se šňůra
vrhla kolem figuríny.
DALŠÍ DVĚ LAVINOVÉ NEHODY VE STÁTECH
Ve Spojených státech došlo ke dvěma lavinovým nehodám s pěti zasypanými oběťmi, které měly všechny lavinové
šňůry.
-
při jedné nehodě zůstala lavinová šňůra na povrchu laviny
-
při druhé nehodě uvolnilo lavinu pět skialpinistů vybavených lavinovými šňůrami. Jeden lyžař byl částečně
zasypán, ale jeho čtyři přátelé a jejich lavinové šňůry byly zasypáni zcela. Nevýrazný sníh a ztráta brýlí
přeživších situaci jen zhoršily. Hledání bylo o několik dní později zrušeno. Tito čtyři zasypaní byli
nakonec nalezeni o mnoho měsíců později poté, co roztál sníh kolem jejich těl s připojenými šňůrami. U
jedné oběti byla šňůra pevně ovinutá kolem těla.
Oertel´sche Lawinenschnur - zakončení šňůry
V roce 1975 na sympoziu odborníků na lavinové záchranné akce pořádané Mezinárodní
nadací Vanni Eigenmann dospěl Melchior Schild k závěru:
„Na základě těchto výsledků nelze lavinové šňůry považovat za spolehlivé.“
Lavinové šňůry jsou nyní považovány za zastaralé, protože lavinové přístroje jsou k dispozici a jsou mnohem
a mnohem účinnější.
Oertel´sche Lawinenschnur - zabalení před použitím