Trasa má samozřejmě řadu variant:

a) nejlepší je dát ji na lyžích. Jenže o letních prázdninách je samozřejmě problém se sněhem v dolních částech. Na lyže je nejlepší tak konec jara, tedy přelom dubna a května. V tuto dobu se zde také v posledních letech každé dva roky konají super skialpinistické závody. Slavný skialpový maratón Trofeo Mezzalama. Závodníci jdou téměř stejnou trasu, ale jejich čas se neměří ve dnech nýbrž v hodinách. V období července a srpna už je ale lepší vyrazit pouze v pohorkách.

b) v zásadě máme možnost jít trasu „na lehko“ po chatách a nebo „na těžko“, tedy se stanem. Vzhledem k tomu:

• že máte možnost nechat se vyvést lanovkou téměř až do 4000 m (Malý Matterhorn)
• že můžete rozdělat stan téměř kdekoliv na trase a nemusíte zdlouhavě sestupovat k chatám a pak se zase naopak brzo ráno po svých stopách těžce vracet
• že nemusíte svůj výlet limitovat počtem noclehů na chatách (vaše finanční možnosti)
• a že jedině tak, se můžete alespoň na kratičký čas, stát opravdu nedílnou součástí téhle nádhery okolo se Vám pokusím popsat tuto „těžší“ variantu.

c) dalším důležitým momentem je trasa samotná. Jako u každého traverzu musíme uvažovat výhodnost směru trasy, kterým se dáme. Zde je jednoznačně výhodnější směr od západu na východ.
Posuďte sami:

• možnost využití lanovky až do vrcholových partií (zbude nám tak dostatek sil na to hlavní, proč sem jedeme přes 1000 km!)
• určité technické problémy při opačném postupu
• a hlavně aklimatizace, máme při takto zvoleném postupu dostatek možností se na nižších čtyřtisícovkách (do 4200 m) výborně „rozehřát“ na ty vyšší, které ve většině  přesahují nadmořskou výšku přes 4500 m.

d)  musíte si také dobře naplánovat, ze které strany hřebene vyrazíte, tedy kde si necháte auto.  Zase máte dvě možnosti. Buď z Itálie z Cervinie, či ze Švýcarska a pak jedině z Zermattu, tedy vlastně z Täsche. Itálie je usměvavá, pohodová, parkování grátis, ale ke svému autu se musíte po několika tvrdých dnech vysoko v horách dostat buď autobusem či stopem. Naproti tomu Täsch není tak usměvavý, rozhodně není grátis, ale máte možnost se ke svému čtyřkolovému miláčku vrátit přímo.

e)  otázku zda použít lanovku či nikoliv nechám na Vás. Dá se říct, že jsem tuto trasu šel už snad všemi možnými způsoby, tedy i včetně toho slavného závodu, ale asi bych se přimlouval rozbít prasátko a poslední úspory vrazit do pohodlného výjezdu kabinkou z Zermattu a na závěr do vláčku ze stanice Roteboden zpět dolů do údolí. Když už nic jiného, tak alespoň ušetříte jeden krásný den a nahoře a potom při cestě domů nebudete mrtví …

TAKŽE POKUD SE MI VÁS PODAŘILO UKECAT NA TUTO VARIANTU, NEZBÝVÁ NÁM NIC JINÉHO NEŽ NA NI VYRAZIT!

První část můžeme nazvat také jako úvodní aklimatizační etapu. Dá se absolvovat také samostatně jako 2 – 3 denní výlet. Jedná se tedy o tyto výstupy:

Breithorn (West) 4 164 m

Breithorn (Mittelgipfel)   4 160 m
Breithorn (Westlicher Zwilling)   4 139 m
Breithorn (Östlicher Zwilling)   4 106 m
Breithorn (Roccia Nera)   4 075 m

Pollux 4 092 m

Castor 4 226 m

Castor (Nordgipfel) 4 180 m
Castor (Südöstlicher Vorgipfel)   4 175 m
Felikhorn   4 160 m
Castor (Felikjoch-Kuppe)   4 150 m

Liskamm West 4 479 m

Liskamm (Westgipfel, östl. Vorgipfel) 4 450 m
Liskamm (Westgipfel, westl. Vorgipfel)   4 447 m
Liskamm (Sattelkuppe)   4 430 m
Liskamm (Südwestgrat-Kuppe)   4 201 m

Liskamm Ost 4 527 m

Liskamm (Ostschulter, C. Scoperta) 4 335 m
Il Naso   4 272 m

(Klikněte si pro podrobné informace)

Závěrečná část této výpravy se již odehrává ve vyšších polohách. Základem úspěchu ale také bezpečí je perfektní aklimatizace. Jedná se tedy o tyto úžasné výstupy:

Ludwigshöhe 4 341 m

Schwarzhorn 4 321 m

Balmenhorn 4 167 m

Piramide Vincent 4 215 m

Punta Giordani 4 046 m

Parrotspitze 4 432 m

Zumsteinspitze 4 563 m

Zumsteinspitze (Südwestgrat-Kuppe) 4 463 m

Signalkuppe 4 556 m

Signalkuppe (Ostgrat-Gendarme) 4 550 m

Dufourspitze 4 634 m

Dufourspitze (Ostgipfel) 4 630 m

Grenzgipfel 4 618 m

Dufourspitze (westl. Vorgipfel) 4 600 m

Nordend 4 609 m

Nordend (Südgrat-Kuppe) 4 542 m

(Klikněte si pro podrobné informace)

sobota:
odjezd z ČR

Přes Německo do Švýcarska. Vřele doporučuji nocleh někde v kempu!!! Prostě si trochu odpočinout…

NEDĚLE:
výjezd lanovkou na malý matterhorn, breithorn, ...

Samotnou túru můžeme tedy započít v Zermattu. Je dobré si zde ještě ráno naposled pořádně ověřit poslední předpověď počasí a ujistit se, že alespoň 3 dny vydrží. Na trase jsou totiž podle mne dvě klíčová místa, kde by nás mohlo špatné počasí začít mrzet (přechod Castoru a Passa del Nasa či traverz Liskammu – silný vítr, výrazné sněžení a mlha). Dále myslete na to, že lanovka nejezdí i přes noc a poslední, kterou můžete vyjet až nahoru na Malý Matterhorn (3820m) jede okolo 14.30!

Po několika namáhavých přestupech (lístek v puse, baťoh v ruce) se dostaneme vzhůru. Zde máte možnost si ještě naposled užít civilizace, případně navštívit zdarma Ledovou jeskyni. Po nutném dostrojení, nasazení maček a navázání se na lano pak můžete vyrazit. Hned po více než kilometru celkem pohodlné chůze doporučuji shodit baťohy a jen tak nalehko zdolat první 4 -ku v pořadí - Breithorn (4 164 m). Po necelých dvou hodinách následuje ještě asi hodinová túra až pod Rocciu Neru, kde kousek od sedla Schwaztor najdeme dobré místo pro spaní ve stanech (dá se použít i asi o sto metrů výš položený výborný Bivacco Rossi e volante (3 750 m) či se dá sestoupit na Rifugio Guide val d´Ayas (3 420 m) a nebo utéct dolů do Itálie na chatu Ottorino Mezzalama (3004 m). Navečer, pokud zbudou síly se dá opět „nalehko“ zdolat ještě Roccia Nera (4 075 m).

PONDĚLÍ:
výstup na Pollux, Castor, ??? Liskamm

Hned brzo ráno na rozdýchání „na lehko“ sousední Pollux (4 092 m) se skalními partiemi. A pak opět s plnou polní nás čeká překonání Castoru (4 228  m) s hřebínkem jako břitva. V sedýlku Felikjoch (4 093 m) máme možnost se rozhodnout, zda se pokusíme přejít přes celý hřeben Liskammu (West – 4 479 m a Ost – 4 527 m), tuto variantu bych zvolil pouze za ideálních podmínek a „na lehko“, či tohoto krasavce pokorně a o to bezpečněji z jihu podejdeme a dostaneme se přes Passo del Naso či blízký vrcholek Il Naso (4 272 m) poblíž k sedlu Lisjoch (4 151 m) k Monte Rose na dosah. Po sestupu ze sedla Felikjoch máme možnost v případě nouze hledat pomoc či nocleh na Rif. Quintino Sella (3 620 m) či zde můžeme opodál ve svých stanech přespat. (Navíc zde máme opět možnost se rozhodnout pro ukončení túry a sestoupit směrem do Itálie.)

ÚTERÝ:
Výstupy na Schwarzhorn a spol.

Dnešek je tedy ve znamení překonání Passa del Nasa či blízkého vrcholku Il Naso (4 272 m) a sestup k sedlu Lisjoch (4 151 m). V blízkosti sedla Lisjoch se poblíž cesty zakopeme a přečkáme další romantickou noc ve výšce okolo 4 000m. (V případě nouze se dá dojít až do blízkého bivaku Cap Balmenhorn (4 167 m)  či sestoupit na chaty Rif. Gnifetti (3 647 m) či Mantova (3 498 m) nebo až dolů do Itálie. Ústup na švýcarskou stranu, tedy přes Grenzgletscher bych při špatné viditelnosti nedoporučoval.) Pokud nám budou ještě síly stačit je možné se ještě na závěr dne pokusit o zdolání Liskammu (Ost – 4 527 m).

STŘEDA:
Výstupy v okolí Cap. Regina Margherita

Jestli nám tedy počasí bude přát, můžeme se naplno vrhnout na další sbírání 4 –tisícových skalpů: Zumsteinspitze (4 563 m), Signalkuppe (4 554 m) s návštěvou nejvyšší chaty v Alpách - Cap. Regina Margherita (pozor na vrcholové pivko!) a při návratu zpět ke svému táboru se můžeme ještě pokusit o výstupy na Parrotspitze (4 432 m), Ludwigshöhe (4 341 m), Schwarzhorn (4 322 m), Balmenhorn (4 167 m). Tyto vrcholky patří do masivu Monte Rosy. Když zbudou síly a chuť tak můžete ještě zdolat Vincentpiramid (4 215 m) a P. Giordani (4 046 m). To vše nalehko a celkem velice snadno! No, ale asi toho budete mít dost.

Jak vidíte, jedná se o neskutečnou úrodu čtyřtisícových vrcholků během jediného dne. Můžete samozřejmě výstupy na jednotlivé vršky různě zpřeházet, ale pokud budete spát poblíž sedla Lisjoch, tak se mi tento mnou navržený postup jeví jako optimální… Chtěl bych na tomto místě také upozornit na fakt, že se začínáte pohybovat už v celkem slušné nadmořské výšce a proto byste měli zvýšit vaši ostražitost na maximum! Obzvlášť výstup na Schwarzhorn (4 322 m) krátkou ale o to prudší sněhovou (místy i ledovou) stěnou s delikátním a exponovaným vrcholovým dolezem po skalkách k madonce (jistící nýty) si určitě hluboce vryjete do paměti.

ČTVRTEK:
Výstup na Dufourspitzi a Nordend

No a za předpokladu, že nám ještě zbudou síly a dobré počasí, můžeme se pokusit již o zmiňované dva vrcholy Dufourspitze (4 634 m) a ti nejvytrvalejší ještě na Nordend (4 609 m).  Výstup na ně není ale jednoduchý a může být až nebezpečný. Existuje několik variant základních možností výstupu:

1. možnost výstupu na tyto vrcholky přes Zumsteinspitze (4563 m) JV hřebenem, ale obtíže a případné riziko pádu největší alpskou stěnou asi za to nestojí. Jedná se opravdu o lezení. Rozhodně bych to nedoporučoval všemožným vysokohorským turistům či horolezcům bez značných zkušeností nebo s, zato však ale s velkými baťohy.
2. možnost výstupu je naopak nejlehčí, zato však nejnamáhavější (zhruba 1600 m převýšení!).  Jedná se o klasický výstup od Monte – Rosa – Hűtte (2795 m). Vzhledem k tomu, že ale táboříte v sedle Lisjoch (4 151 m), by bylo asi vhodné rozdělit výstup na dva dny. No a vzhledem k tomu, že máme možnost spát ve stanu, volil bych místo na spaní na pevné zemi, tedy na místě, kdy  nás sestup po ledovci Grenzgletscher zavede na morénu (cca 3050 m).  Bývá zde několik plošin na stany. Ti, kteří byste chtěli spát ještě o něco níž, tedy poblíž chaty Monte – Rosa – Hűtte (2 795 m) chci upozornit, že je to zakázané!
3. pak máme ještě jednu variantu, která je asi pro nás nejlepší. Není sice úplně bez problémů, ale za dobrých podmínek (především tvrdý sníh) je lezitelná i pro neprofíky. Díky tomu, že můžeme využít právě našeho noclehu v sedle Lisjoch ke kratšímu nástupu do vrcholových partií těchto dvou vrcholků je daleko příjemnější než varianta číslo 2. V brzkých ranních hodinách (okolo 2. hodiny) sbalíme celý tábor a začneme na těžko sestupovat ledovcem Grenzgletscher až do výšky 3 750 m na jakési mohutné plato. Odtud začneme naopak prudce stoupat vpravo strmými sněhovými svahy vzhůru. Vlastně tak obejdeme JZ hřeben Dufourspitze (4634 m) zleva přes kótu 3 898 m. V závěru druhého stoupání může sklon dosáhnout i 35? a možná i o kousek víc. Po tomto strmém výstupu se postupně napojíme na „normálku“ z Monte Rosa Hűtte. A právě na tomto místě (4 150 m) si necháme naše baťohy a další výstup už je jen „nalehko“.

Nejprve vyrazíme Z hřebenem na nejvyšší vrchol Monte Rosy: Dufourspitze (4634 m). Pozor na klamný dojem, to co vidíme od našich baťohů, ještě ani zdaleka není hlavní vrcholek. Čeká nás ještě poměrně dlouhý a exponovaný vodorovný skalní hřebínek. Po dosažení vrcholového křížku a po tradičním rozjímání se vydáme po hřebenu ještě kousek dál. Zhruba po 100 metrech narazíme na sestupový žlábek. Bývá vyfixován lany a umožní nám sestoupit až do sedla Silbersattel (4 515 m). To se pro nás stává východiskem k  útoku na další čtyřtisícovku, kterou je v tomto případě Nordend (4 609 m).  Hřebínek je opět exponovaný a pohled do největší alpské stěny Marinelli opravdu bere dech. Sestup zpět k baťohům vede opět přes Silbersattel (4 515 m) a přes Monte Rosagletscher. No a pak „normálkou“ až k Monte Rosa Hűtte (2 795 m). Během tohoto sestupu si uvědomíte proč jsem vás hnal touto „zkratkou“…

Od chaty je ještě sestup celkem dlouhý a tak nemá cenu se u chaty dlouho zdržovat. Cesta sice ještě vede částečně po ledovci ale je značená a k chatě po ní proudí výletníci. A přesto, že se dá sejít až do Zermattu, dovolil bych si Vás upozornit na sestup ozubenou železnicí ze stanice Roteboden. Kdo by toho měl dost, může přespat na kótě 3050 m (viz bod 2.) 

PÁTEK - SOBOTA:
Rezervní dny

Tyto dny máme jako rezervní, ale pokud nám zbývá ještě dost sil a odvahy a počasí bude stále super, máme všechny předpoklady pro to abychom dokončili tento úžasný traverz úplně a korunovali ho výstupem na středobod této oblasti - Matterhorn (4 478 m). Ale o tom se dočtete tady.

Pokud by se vám nechtělo šlapat celou mnou popisovanou trasu a přesto byste se rádi vyškrábali na vrcholky Monte Rosy doporučuji jednoznačně zahájit útok z Itálie.

1. Nejpohodlněji z Alagna Valsesia (1186 m) lanovkou na Punta Indren (3260 m). Odtud už to je jen 1,5 hodiny na Capanna Gnifetti al Garstelet (3647 m). Druhá varianta, která je sice krapet namáhavější, nabízí ale lepší možnost aklimatizace a … a mě se prostě asi líbila víc. I zde se dá použít lanovka. Start je z Gressoney la Trinité (1800 m) ze Stafal lanovkou na Lago Gabiet (2342 m) a pak už celkem krásná procházka (asi 3 hodiny) na stejnou chatu.
2. další den bych věnoval aklimatizačním výstupům na čtyřtisícovky v okolí Balmenhornu a asi bych zvolil opět sestup zpět na chatu Capanna Gnifetti al Garstelet (3647 m).
3. tento den bych se pokusil dostat až na Capanna Regina Margherita (4554 m) a zároveň bych se pokusil dát Liskamm - Ost (4527 m).
4. 3. no a na závěr by bylo super přes Zumsteinspitze (4563m) JV hřebenem zautočit na Dufourspitze (4634 m) a Nordend (4609 m). Sestup zpět a nebo přes Grenzgletscher zpět do Itálie.

28. 7 1887 uskutečnil H. W. Topham a vůdce A. Supersaxo s nosičem prvovýstup tímto kolosálním hřebenem.

Tento výstup už nepatří do kategorie vysokohorské turistiky, jednoznačně se řadí mezi horolezecké výstupy jehož (alespoň) výškové parametry budí respekt. Můžu ho doporučit všem, kteří už mají značné zkušenosti s pohybem v takovémto terénu a hlavně v takovýchto nadmořských výškách. Kromě toho, že výstup sám nabízí jen to nejlepší, s čím se můžeme při lezení v Alpách setkat, jeho další jedinečnost tkví především v tom, že si na vrcholku na konci túry budeme moci dát zasloužené pivko na chatě.

Výstup sám začíná v Alagna Valsesia na chtě Rifugio F. Pastore (1575 m) odkud nás čeká pěšky (5 – 6 hodin) celkem slušné převýšení na Cabane Luigina Resegotti (3624 m). Odtud je to až na vrcholek Signalkuppe (4554 m) 6 – 7 hodin. Co se týká obtížnosti: IV/ AD. (Čili v rámci mého hodnocení se jedná o výstup C se partiemi IV. stupně obtížnosti.)