• klasické alpské výstupy
• Skialpinismus a extrémní lyžování
• Skalní a sportovní klasifikace horolezectví
• Ferraty, klettersteigy

Klasifikovat nebo hodnotit výstupy není vůbec jednoduchá věc. Většinou se vždy jedná o subjektivní pocity a s reálem to má velmi málo společného.

Navíc právě u těchto výstupů v Alpách (nebo v horách obecně) je velkým problémem aktuální stav jednotlivých tras (sníh, vylednění, jištění, stav ledovce, skal, ...). Také si určitě sami uvědomujete, že při hodnocení výstupů je také moc důležité, v jakém stavu se nacházíte i vy sami ...

Oblíbená a jednoduchá třístupňová klasifikace:

• paráda, jde to
• uf, dře to
• ach jo, nejde to

... je takovou klasickou ukázkou, která sice zcela jasně popisuje něčí situaci, ale co to přinese vám, je těžké dopředu říct ...

Aby jste měli co nejlepší informace a mohli si tak perfektně naplánovat túru, potřebujete se dostat k jádru věci ...

Ale stejně jako klasifikace klasických horolezeckých výstupů se neustále vyvijí a hledají se stále výstižnější popisy (dokonce i grafy), tak i hodnocení těchto vysokohorských túr se postupně zdokonaluje. A právě celková komplikovanost těchto výstupů nás nutí k popisu túry z více úhlů:

• celková obtížnost a náročnost túry
  • celková délka, převýšení, časová náročnost, ...
  • odlehlost, možnosti úniků, noclehů, dopravy lanovkami, vlaky, místní dopravou, ...
  • volba trasy, celková komplikovanost, orientace v terénu, průchod ledovcem
  • expozice (vzdušnost), možnost jištění, slanění, ...
  • objektivní nebezpečí (ledovcové trhliny, séraky, laviny, pád kamenů či skal, ...)

• obtížnost skalních úseků
  • technická obtížnost nejtěžších úseků
  • technická obtížnost převládajících úseků
  • jistící prvky, slanění
  • potřebné vybavení (délka lana, jisticí prostředky, ...)
  • expozice (vzdušnost)

• obtížnost sněhových či ledových úseků
  • technická obtížnost (sníh, led, mixy, ...)
  • sklony a délky exponovaných míst
  • možnosti jištění, slanění
  • potřebné vybavení (délka lana, jisticí prostředky, ...)
  • expozice (vzdušnost, „dojezdy“)

Při popisu obtížnosti výstupů na Alpské čtyřtisícovky se držím právě tohoto modelu. Na prvním místě se vždy objeví hodnocení Celkové obtížnosti a náročnosti túry. Jako doplňující informaci uvádím pro zdůraznění podle možností hodnocení dalších dvou kritérií.

Kromě toho se vás budu snažit ještě navíc upozornit na určité specifické problémy či nebezpečí (ale i na kritická místa) v rámci jednotlivých túr.

-   celková obtížnost a náročnost túry

Nejpoužívanější je klasifikace francouzská (i když Francouzi dneska vymýšlejí už zase nové hodnocení), z ní vychází německá a situace se nám tak díky dalšímu nárůstu označení více a více komplikuje. V oblasti švýcarského Bernu se dodnes navíc užívá klasifikace Bernská (viz. dále).

Aby se pro vás situace trochu zjednodušila a stále jste někde nehledali, co která značka vlastně znamená, přiřadil jsem jednotlivým stupňům písmenka podle Abecedy. (číselné ohodnocení je rezervované pro skalní a ledové lezení)

POZOR:
V rámci těchto stupňů se můžeme ještě pohybovat:
o něco lehčí než  D  =  D-
o něco težší než  D  =  D+

-   obtížnost skalních úseků

Stanovení technické obtížnosti pro pohyb ve skále bylo vlastně základem klasifikování v horolezectví vůbec. Z této „skalní“ klasifikace se odvíjejí klasifikace pro sportovní lezení a posléze i pro bouldering. Použití stupně obtížnosti dle těchto klasifikací předpokládá volné lezení, tedy lezení bez umělých pomůcek nebo jiné dopomoci.

„Skalní“ klasifikace se používá většinou pro vícedélkové výstupy v horách či velkých skalních oblastech.

Nejpoužívanější klasifikací je UIAA a tu taky při našem hodnocení používáme:

POZOR:
V rámci těchto stupňů se můžeme ještě pohybovat:
o něco lehčí než  IV.  =  IV. -
o něco težší než  IV.  =  IV. +

-   obtížnost sněhových či ledových úseků

Hodnotit obtížnost lezení ve sněhu a v ledu je asi nejkomplikovanější. Právě pro tu nádhernou nestálost a proměnlivost podmínek si myslím, že stejnou cestu můžete jednou lézt úplně v klidu a v pohodě a po druhé máte vypoulené oči hrůzou ...

Proto si také myslím, že hodnocení lezení úseků se sněhem a ledem, je dobré vystihnout pojmy, které nám dopředu napoví, jaké těžké lezení můžeme obecně očekávat a které jsou zároveň neměnné. A takovými nejuniverzálnějšími kritérii jsou sklon svahu a jeho délka.

Příklad:

• sníh do 40° (300 m)

-   Bernská klasifikace

Bernská klasifikace používající se dodnes v regionu Jungfrau a Aletsch disponuje písmenem G a čísly 1 – 20 a opět kalkuluje nejen s technickými obtížemi. Pro porovnání uvádíme několik stupňů.

Příklad klasické túry:
G14 – Eiger, prvovýstup severní stěnou z roku 1938 (dle UIAA 7+)