Chcete vyrazit na některý Alpský výstup a nevíte, jestli na „To“ budete mít?
V této kapitole se vám pokusím představit problematiku klasifikace obtížnosti (a to konkrétně těchto Alpských vrcholů) a zároveň tady uvedu některé další stupnice obtížnosti se kterými se můžete při plánování horských túr setkat.
V připojeném seznamu si můžete rychle nalistovat podrobné informace k obtížnosti uváděné u jednotlivých čtyřtisícovek ...
Klasifikovat nebo hodnotit výstupy není vůbec jednoduchá věc. Většinou se vždy jedná o subjektivní pocity a s reálem to má velmi málo společného. U skialpů to platí obzvlášť.
Sníh patří mezi to nejnestabilnější s čím se můžeme na horách potkat. Hodnotit jednotlivé sjezdy je proto velmi obtížné. Existuje celá řada různých stupnic. Já tady zmíním pouze dvě z nich. Každá z nich přistupuje k hodnocení z jiné strany.
Stupnice Blanchére – je založená, stejně jako horolezecké stupnice, na schopnostech uživatelů, tedy lyžařů.
Stupnice Traynard – se naopak věnuje popisu konkrétních a zcela klíčových faktorů jednotlivých sjezdů: sklon, expozice (v tomto případě se rozumí „vzdušnost“ sjezdu), kritická místa (skály, ledovcové trhliny). A je tedy pouze na vás, jak se s těmito informacemi poperete.
| S1 | terén rovinného charakteru |
| S2 | mírně skloněný terén do 20°, bez strmých úseků |
| S3 | otevřené široké svahy do 35°, někdy i se strmějšími úseky |
| S4 | sklon do 45°, bez větší expozice |
| S5 | žlaby a kuloáry se sklonem 45° - 55°, nebo 35° - 45° při velké expozici |
| S6 | sklon nad 50° při velké expozici, jinak víc než 55° |
| S7 | skoky přes skalní pásy a ledovcové zlomy na velmi strmých svazích |