• klasické alpské výstupy
• Skialpinismus a extrémní lyžování
• Skalní a sportovní klasifikace horolezectví
• Ferraty, klettersteigy

Klasifikace se samozřejmě prosadila i do nově vznikajícího odvětví umělých tělocvičen přímo na skalách. Systémy hodnocení jsou zatím téměř v každé zemi jiné. Všechny ale mají původ v hodnocení obtížnosti klasických Alpských výstupů a zároveň je patrná i snaha o co nejlepší přiblížení široké veřejnosti ...

Například Rakušané pochopili, že popisování obtížnosti podle systému: F, PD, D, ..., je sice perfektní, ale člověk, který jede jednou za čas na hory brzy ztratí přehled v těchto zkratkách a proto přešli na označování stejného systému jednodušším a přehlednějším systémem: A, B, C, ... (Abecedu zná přeci každý, teda skoro ...)

Jednoduché, lehké A
CHARAKTERISTIKA	Zajištěné, jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké zajištěné cesty. Místy jsou vedeny strmým skalním terénem, a to na přirozených skalních pásech nebo umělých pomůckách (umělé stupy, lávky, žebříky, ...) Ojediněle exponovaná místa jsou snadno zvládnutelná. Terén nabízí dostatek dobrých chytů a stupů (s vyjímkou žebříků přes skalní stupně).
ZAJIŠTĚNÍ	Mírně skloněné (delší) nebo svislé (kratší) žebříky a železné kramle většinou v méně strmé skále slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska nejsou nutné.
DOPORUČENÍ	Zkušený lezec s dobrou rovnováhou a jistým krokem nepotřebuje na takových cestách žádné jištění. Pro děti a nezkušené se hodí mít s sebou krátké lano na horní jištění.

Mírně obtížné B
CHARAKTERISTIKA	Strmější skalní terén, občas s exponovanými úseky. Některé pasáže jsou už namahavé a vyžadují sílu. Lezení II. – III.
ZAJIŠTĚNÍ	Svislé žebříky (často delší), kramle, železné stupy nebo řetězy slouží k postupu vpřed či vzhůru.
DOPORUČENÍ	I mnozí rutinní skalkaři zde používají základní jistící prostředky. Začátečníci a děti už musí mít kompletní jistící výbavu. Pro jistotu je dobré s sebou mít krátké lano na dodatečné zajištění.

Těžké, obtížné C
CHARAKTERISTIKA	Strmý až velmi strmý skalní terén. Celá cesta vede exponovaným terénem. Lezení III. – IV.
ZAJIŠTĚNÍ	Dodatečným jištěním je opatřena převážná část cesty. Kolmé žebříky, kramle a stupy mohou být hůře dosažitelné pro nižší postavy. Časté svislé úseky jsou zajištěné jen ocelovým lanem.
DOPORUČENÍ	Delší stoupání už patří mezi náročnější akce a jistit by se měli v plném rozsahu i zkušení borci. Začátečníci a děti by měli takovým terénem stoupat jen s dodatečným jištěním ze strany zkušeného partnera.

Velmi obtížné D
CHARAKTERISTIKA	Svislý, často také převislý skalní terén. V dlouhých svislých až převislých pasážích je ve zvýšené míře nutná dostatečná síla v pažích. Předpokládá se, že lezec je trénovaný a celkově v dobré fyzické kondici. Cestou se lze setkat s krátkými lezeckými úseky I. – II., které nejsou zajištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat.
ZAJIŠTĚNÍ	Umělé jištění (kramle a stupy) jsou často velmi daleko od sebe. Obvyklé jsou velmi exponované úseky ve strmé skále, kde je jištění realizováno téměř vždy jen jedním ocelovým lanem, často bez pomocných stupů a žebříků.
DOPORUČENÍ	Cesty této obtížnosti jsou vhodné jen pro zkušené, kteří jsou samozřejmě plně vybaveni jistícími prostředky. Doporučuje se obuv s podrážkou, která se svými vlastnostmi podobá lezečkám. Pro začátečníky a děti jsou cesty této obtížnosti zcela nevhodné.

Extrémně obtížné E
CHARAKTERISTIKA	Tento stupeň obtížnosti se vyskytuje na zajištěných cestách velmi zřídka, avšak v poslední době přibylo dosti cest právě této kategorie. Cesty kladou extrémní nároky na sílu, jistotu kroku a především rovnováhu. Cesty mají vyloženě sportovní charakter, jsou určeny pouze pro specialisty a zdatné lezce. Lezení V. – VI. Do této kategorie patří také „sportovní zajištěné cesty“. Jedná se o technicky náročné cesty, které se nacházejí většinou v malé nadmořské výšce nebo v blízkosti chaty tak, aby byly rychle a snadno dostupné. Výstupy těmito cestami lze často podnikat i bez batohu. S ohledem na jejich polohu a relativně krátký čas potřebný pro výstup, je na nich téměř vyloučeno, aby lezce zastihl nečekaný zvrat počasí ...
ZAJIŠTĚNÍ	Ve zvýšené míře platí všechny charakteristiky popsané u obtížnosti D.
DOPORUČENÍ	Cesty mají vyloženě sportovní charakter, jsou určeny pouze pro specialisty a zdatné lezce.

STARÁ KLASIFIKACE:
Častá i když poněkud zastaralá stupnice používaná v mnoha průvodcích. Podobně jako sjezdové tratě je značení:

-  MODRÁ (lehká)

-  ČERVENÁ (středně těžká)

-  ČERNÁ (těžká)

Bohužel se jedná sice o velmi jednoduché ale zato velmi povrchní a nedostatečné označení.

NOVÁ KLASIFIKACE

Stupnice pochází z roku 2001 a autory jsou Lodovico Marchisio a Mauro Carena. a více méně se navrací zpět do historie. Pěti bodové stupnice přece jenom mnohem lépe vystihují situaci ...

fácile (lehký) F

Méně exponovaný snadný terén s delšími úseky s charakterem pěšiny.

media difficolta (středně těžký) MD

Místy výraznější expozice, silově nenáročná cesta, perfektní jištění.

difficile (těžký) D

Náročnější ferrata, krátké převislé úseky, silová náročnost, existence objektivního alpského nebezpečí.

molto difficile (velmi těžký) MOD

Technické lezecké pasáže, silově a technicky náročná, nutný výborný smysl pro rovnováhu.

estrema difficolta (extrémně těžký) ED

V určitých pasážích jsou kladeny zvýšené nároky (síla, obratnost), klíčová místa jsou nebezpečná a vyžadují maximální koncentraci.

HÜSLEROVA KLASIFIKACE:

Zajímavý postup k řešení nabídl autor super průvodců Švýcar Eugen Hüsler. Dělí cesty do čtyř základních skupin. V každé této kategorii dělí obtížnost na tři základní stupně obtížnosti (lehké, střední, těžké), přičemž tu poslední kategorii nejtěžších cest rozdělil na čtyři stupně (těžší, těžké, velmi těžké, extrémně těžké).

	jištěné cesty	klasická via Ferrata	alpinistické cesty	sportovní via Ferrata
LEHKÝ					TĚZŠÍ
STŘEDNÍ					TĚZKÝ
TĚŽKÝ					VELMI TĚŽKÝ
					EXTRÉMNĚ TĚŽKÝ

ROZDĚLENÍ TYPU CEST

jištěné cesty

jištěné cesty nebo stezky, zpravidla jen s kratšími zajištěnými pasážemi, např. normální výstupové trasy na vrcholy, hřebenovky, přechody od chaty k chatě. Zkušenosti s pohybem v horách jsou důležitější než svaly.

klasická via Ferrata

průběžně jištěná cesta po celé délce výstupu

alpinistické cesty

srovnatelná s klasickými ferratami, přibývá však pohyb náročným nezajištěným terénem s lehkým lezením (I. – II. UIAA), pohybem po ledovci (nutné odpovídající vybavení) nebo skalním terénem. Nutné odpovídající zkušenosti.

sportovní via Ferrata

cesty vybudované většinou blízko údolí, na nichž jde především o sportovní zážitky. Svislé stěny, exponované traverzy, převisy, lanové mosty ...

KLASIFIKACE OBTÍŽNOSTI

lehké

jednoduché trasy, pokud chybí přírodní stupy jsou nahrazeny pohodlnými umělými

střední

pohyb strmějším teréne.m pečlivě zajištěnou cestou. Umělé pomůcky jsou na všech komplikovaných místech

těžší

jde o cesty, které už částečně vedou náročným terénem, ale jsou hodně dobře jištěné

težké

strmější terén, místy úspornější jištění, na obtížnějších místech dostatek stupů a chytů

velmi težké

via ferraty v extrémních skalách. Svislé až lehce převislé pasáže, které vyžadují dostatek síly i zkušenosti

extrémně težké

co dodat

Ve Francii se používá klasická stupnice obtížnosti, která vychází z hodnocení klasických Alpských výstupů. Nově se teď snaží ferraty dělit podle charakteru.

KLASIFIKACE OBTÍŽNOSTI

• F (Facile) - lehký
• PD (Peu Difficile) – začínající obtíže
• D (Difficile) – těžký
• TD (Trés Difficile) – velmi těžký
• ED (Extrémement Difficile) – extrémně těžký

CHARAKTER TÚR

Via ferrata école – cvičná zajištěná cesta
Krátká ferrata v lehkém nekomplikovaném skalním terénu, vhodná pro děti a začátečníky.

Via ferrata sportive – sportovní zajištěná cesta
Krátká ferrata v blízkosti údolí a měst, která vyžaduje určitou obratnost a sílu v závislosti na obtížnosti. Mimo Francii se moc nevyskytují.

Via ferrata sportive/montagne – sportovní zajištěná cesta v horách
Dobře zajištěná, technická cesta v horském prostředí, kde musíme počítat i s určitým objektivním nebezpečím.